Stát Dalmácie za vlády Marcellina a Julia Nepota, 454-480. let
Država Dalmacija pod Marcelinom i Julijem Nepotom, 454-480. godine
Dalmácie byl nezávislý stát mezi roky 454-480.
Dalmacija je bila nezavisna država između 454. i 480. godine.
Historie Stát vznikl bezprostředně po zhroucení Západořímské říše, kdy se většina jejího území včetně Říma dostala pod nadvládu nově vytvořených germánksých států.
Nastala je u vreme raspada Zapadnog rimskog carstva, kada najveći deo carstva, uključujući i Rim, dolazi pod vlast novoformiranih germanskih država.
Románskému obyvatelstvu Západní římské říše se podařilo zachovat si nezávislost v rámci dvou nových samostatných států, Dalmácie v oblasti Ilýrie a státu římského krále Syagria, v oblasti Galie.
Uništenjem zapadnog carstva, romansko stanovništvo je uspelo da sačuva nezavisnost u okviru dve nove nezavisne države, Dalmaciji na prostoru Ilirika i državi Siagrijusa, kralja Rimljana, na prostoru Galije.
Oba tyto státy měly krátkého trvání. V roce 480 Dalmácii dobyl germánský vládce Odoaker a Syagriovo království rozvrátili Frankové v roce 486, kdy také zmizely poslední zbytky římské říše.
Obe države su bile kratkotrajne; Dalmaciju pokorava Odoakar 480. godine, dok Siagrijusovu kraljevinu pokoravaju Franci 486. godine, čime nestaju poslednji ostaci Zapadnog rimskog carstva.
Středobodem státu Dalmácie bylo město Salona (dnešní Solin) a jeho území zahrnovalo pobřežní části dnešního Chorvatska, ale i části dnešní Bosny a Hercegoviny, Slovinska a Černé Hory.
Centar države Dalmacije bio je grad Salona (današnji Solin), a država je obuhvatala primorske delove današnje Hrvatske, kao i delove današnje Bosne i Hercegovine, Slovenije i Crne Gore.
Vládci státu Dalmácie byli Marcellinus (454-468), Julius Nepos (468-480) a Ovida (480).
Vladari Dalmacije bili su Marcelin (454-468), Julije Nepot (468-480) i Ovida (480).
Po Ovidově smrt v roce 480 Dalmácii dobyl Odoaker a připojil ji ke své zemi.
Ovidinom smrću 480. godine, Dalmaciju osvaja Odoakar, koji je priključuje svojoj državi.
Dragan Brujić, Vodič kroz svet Vizantije (Průvodce světem Byzance), Bělehrad, 2004.
Dragan Brujić, Vodič kroz svet Vizantije, Beograd, 2004.
Dalmácie Dalmácie (římská provincie) Illyricum Západořímská říše
Dalmacija Dalmacija (rimska provincija) Ilirik Zapadno rimsko carstvo
Externí odkazy
Spoljašnje veze
Mapa státu Dalmácie Mapa státu Dalmácie
Mapa države Dalmacije Mapa države Dalmacije
Strana národní jednoty byla česká politická strana období československé druhé republiky.
Странка националног јединства била је чешка политичка странка Чехословачке друге републике.
Existovala v letech 1938–1939.
Постојало је 1938–1939.
Politicky směřovala k nacionálně akcentovanému autoritativnímu režimu.
Политички се кретала ка национално наглашеном ауторитарном режиму.
Jejím předsedou byl Rudolf Beran.
Председавао је Рудолф Беран.
Vznik
Порекло /formacija
Strana vznikla 22. listopadu 1938, krátce po mnichovské dohodě a první vídeňské arbitráži.
Страна взникла 22. новембра 1938., кратце по мницховске доходе а првни виденске арбитражи. Взникла в рамци тзв. "Зједнодушени политицкехо систему" спојеним Аграрни страни, остатницх меншицх правицовыцх субјекту (Ческословенска страна лидова, Народни сједноцени, Народни лига, Ческословенска живностенско-обцходницка страна стредоставовска, Ческословенска страна крестанско-социални, Народни обец Фасистицка, Народни страна лидова) а ветши части Народницх социалисту .
Vznikla v rámci tzv. „zjednodušení politického systému“ spojením agrární strany, ostatních menších pravicových subjektů (Československá strana lidová, Národní sjednocení, Národní liga, Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, Československá strana křesťansko-sociální, Národní obec fašistická, Národní strana lidová) a větší části národních socialistů.
Stranica je nastala 22. listopada 1938., skraćeno od Mnichovsky prihoda i Prvog arbitražnog suda. Podrijetlom iz tzv. "Zjednodušení politického systému" spojenu agrarnom strany, ostatních menších pravicových subjektu (Československá stranica lidová, Národní sjednocení, Národní liga, Československá živnostensko-obchodnická stranica středostavovská, Československá stranica křesťanské-sociální, Národní obec fašističkom, Národní stranica lidová) a větší části národních Socialist .
De facto se tedy jednalo o sjednocení všech tehdejších českých politických stran, kromě sociální demokracie, KSČ a druhé části národních socialistů.
Де фацто постоји једно једнако о сједници центра, а то је техничка политика, страначка демократија, КСЧ друштво и социјалистичка националност. Тито страни (кром КСЧ) в просинци 1938 заложно јако „лоајални опозици“ левицовоу Народни страни праце.
Tyto strany (kromě KSČ) v prosinci 1938 založily jako „loajální opozici“ levicovou Národní stranu práce.
U stvari, teds je bio jednak ujedinjenju vaše više tehničke češke političke stranke, marginalne socijaldemokracije, BSK-a i ostalih čestih nacional-socijalista. U prosincu 1938. ove su strane (rubovi KCM-a) napravili snažno "odano protivljenje" ljevičarskoj domorodačkoj strani princa.
V politickém systému druhé republiky měly existovat pouze dva politické subjekty: Strana národní jednoty a opoziční Národní strana práce.
У политичком систему Друге републике постојала су само два политичка ентитета: Партија националног јединства и опозициона Национална лабуристичка странка. U političkom sustavu druge republike u maloj mjeri postoje dva politička entiteta: Partija nacionalnog jedinstva i suprotstavljena Stranka naroda.
Program
Програм/Program
Programová komise strany dne 16. února 1939 schválila nový program, který počítal například s úplným zrušením opoziční Národní strany práce, Strana národní jednoty se tak měla stát jediným politickým subjektem v zemi.
16. фебруара 1939. програмски одбор странке одобрио је нови програм, којим је, на пример, предвиђено потпуно укидање опозиционе Националне лабуристичке партије, чиме је Партија националног јединства једина политичка целина у земљи. Планом је такође била предвиђена трансформација Републике у ауторитарну државу (тзв. "Ауторитарна демократија") са анти-жидовским фокусом.
Plán počítal též s transformováním republiky na autoritativní stát (tzv. „autoritativní demokracie“) s protižidovským zaměřením.
Међутим, овај програм није усвојен јер није одржан Конгрес странке. Dana 16. veljače 1939. programski odbor stranke odobrio je novi program kojim je, primjerice, predviđeno potpuno ukidanje oporbene Nacionalne laburističke stranke, čime je Nacionalna zajednica jedinstva postala jedini politički subjekt u zemlji.
Tento program však nebyl přijat, jelikož se stranický sjezd nekonal.
Planom je bila predviđena i transformacija republike u autoritarnu državu (tzv. "Autoritarna demokracija") sa anti-židovskim fokusom. Međutim, ovaj program nije usvojen jer nije održan Kongres stranke.
Strana prakticky zanikla vznikem Protektorátu Čechy a Morava, kdy část členstva založila stranu Národní souručenství.
Странка је практично престала постојати оснивањем Протектората Бохемије и Моравске, када је дио свог чланства основао Националну странку за сарадњу. Stranka je praktički prestala postojati osnivanjem Protektorata Bohemije i Moravske, kada je dio svog članstva osnovao Nacionalni savez.
8. listopadu se též dosavadní slovenská Hlinkova slovenská ľudová strana přejmenovala na Hlinkova slovenská ľudová strana - Strana slovenskej národnej jednoty a tento název si podržela až do roku 1945.
Дана 8. новембра, тренутна словачка народна странка Хлинка преименована је у Словачку народну странку Словачке - Странка словачког националног јединства и задржала је ово име до 1945. Dana 8. studenog trenutna slovačka narodna stranka Hlinka preimenovana je u Slovačku narodnu stranku Slovačke - Stranka slovačkog nacionalnog jedinstva i zadržala je ovo ime do 1945.