Narozen roku 1991, vystudoval režii na Státní filmové a divadelní univerzitě Šoty Rustaveliho. Neotřelý básnický hlas zdánlivě odkazuje na autorovu domovinu, horskou oblast Chevruseti, zároveň však klade do nových rovin i různá umělecká a literární témata. Autorovu prvotinu, básnickou sbírku Vykročit na cestu, vydalo v roce 2012 nakladatelství Intelekti. „Pošetilost mládí, láska k domovu a rodnému kraji,“ píše v úvodu básnířka Diana Anfimiadi. „Drobné etnografické zápisky, moderní poezie v tom nejlepším slova smyslu, hledání sebe samého i Boha.“ Arabuli se v roce 2013 stal hlavním režisérem divadla Dušeti, v roce 2016 pak získal cenu Cinandali v kategorii poezie.
დაიბადა ხევსურეთში, დაამთავრა შატილის საშუალო სკოლა. სწავლობდა (2009—2013) შოთა რუსთაველის თეატრისა და კინოს სახელმწიფო უნივერსიტეტში დრამის რეჟისურაზე (ჯგუფის ხელმძღვანელი: ალექსანდრე (ნუკრი) ქანთარია).
Giorgi Arabuli Chybí svobodný obrázek.
გიორგი არაბული დაბ. თარიღი 7 მარტი 1991(1991-03-07) (26 წელი) დაბ. ადგილი ბარისახო, საქართველოს სსრ, სსრკ საქმიანობა პოეტი და რეჟისორი მოქალაქეობა სსრკ საქართველო ალმა-მატერი ბარისახოს სკოლა-პანსიონი და შოთა რუსთაველის თეატრისა და კინოს უნივერსიტეტი
Nachází se v Tbilisi, na východě, na levém břehu řeky Mtkvari, ve městské části isani-samgori.[1] Název se vzniklo ze starého toponymu této oblasti — Velketili (hodné pole, štědré pole).[1] V tato oblasti se nacházeli ovocné sady, které v sovětském období přešlo do státního vlastnictví a vznikl se sovchoz Varketili. 1970-1980 začali vykácet zahrad a stavět sídlišti Varketili, kterou dostavili do 1991. Sídliště Varketili se dělí na Varketili-2 a Varketili-3, které jsou členěné na kvartály a mikrorajony.
ვარკეთილი — თბილისის ერთ-ერთი საცხოვრებელი უბანი. მდებარეობს თბილისის აღმოსავლეთით, მტკვრის მარცხენა სანაპიროზე, ისანი-სამგორის რაიონში.[1] სახელწოდება მომდინარეობს ამ ტერიტორიის ძველი ტოპონიმიდან — ველკეთილი.[1] წინათ ამ ტერიტორიაზე ხეხილის ბაღები ყოფილა, რომელიც საბჭოთა პერიოდში სახელმწიფო საკუთრებაში გადავიდა და ვარკეთილის საბჭოთა მეურნეობას დაექვემდებარა.
Georgij Alanija (*.
გიორგი ალანია (დ.
24. dubna 1962) , Gruzie, politicky emigrant, bývalý major Národní gardy Gruzie.
24 აპრილი, 1962) ქართველი ემიგრანტი, ყოფილი ეროვნული გვარდიის მაიორი.
V letech 1992-1993, velitel operativního oddělení Národní gardy Gruzie.
1992-1993 წლებში საქართველოს ეროვნული გვარდიის მთავარი სამმართველოს ოპერატიული ქვეგანყოფილების უფროსი.
Od roku 1993, nucená emigrace.
1993 წლიდან იძულებით ემიგრაციაში.
Od roku 1997 politický azyl v České Republice. V roce 2002 nabyl občanstvi České republiky.
1997 პოლიტიკური თავშესაფარი ჩეხეთის რესპუბლიკაში.
Národní muzeum v Praze (zkratka NM, od roku 1848 České muzeum, v letech 1854–1919 Museum Království českého) je nejvýznamnější česká muzejní instituce. Bylo založeno v roce 1818 jako Vlastenské muzeum za vlády Františka I. ze soukromých sbírek tehdejší české šlechty. Poslední významná rekonstrukce byla dokončena v říjnu 2018, na sté výročí vzniku Československa.
პრაღის ეროვნული მუზეუმი (1848 წლიდან ჩეხეთის მუზეუმი, 1854 წლიდან 1919 წლამდე ბოჰემიის სამეფოს მუზეუმი ) --- ყველაზე მნიშვნელოვანი ჩეხეთის სამუზეუმო დაწესებულება . დაარსდა 1818 წელს, როგორც პატრიოტული მუზეუმი ფრანც II-ის მეფობის დროს. მაშინდელი ჩეხეთის თავადაზნაურობის კერძო კოლექციებიდან. ბოლო მნიშვნელოვანი რეკონსტრუქცია დასრულდა 2018 წლის ოქტომბერში, ჩეხოსლოვაკიის დაარსებიდან ასი წლისთავზე.
Před postavením vlastní budovy muzea, nyní označované jako historická či hlavní, sídlilo muzeum provizorně ve Šternberském paláci na Hradčanech (1821–1846), a dále v Nostickém paláci (1846–1892) v ulici Na příkopě 852/10 na Novém Městě. S jeho činností souvisely také další instituce, především Matice česká, zaměřená na vydávání publikací v českém jazyce, Časopis Národního muzea nebo Archeologický sbor.
მუზეუმის საკუთარი შენობის აშენებამდე, რომელსაც ახლა ისტორიულს ან მთავარს უწოდებენ, მუზეუმი დროებით მდებარეობდა შტერნბერგის სასახლეში ჰრადჩანიში (1821–1846 წწ.), შემდეგ კი ნოსტიკის სასახლეში (1846–1892) ნოვე მესტოში. მის საქმიანობასთან დაკავშირებული იყო სხვა ინსტიტუტებიც, განსაკუთრებით Matice česká, რომელიც ორიენტირებული იყო პუბლიკაციების ჩეხურ ენაზე გამოცემაზე.
Novorenesanční historická budova Národního muzea, tvořící dominantu celého Václavského náměstí, byla postavena podle projektu architekta Josefa Schulze s centrálním prostorem panteonu. Projekt vyšel vítězně ze soutěže 27 účastníků proto, že kladl důraz především na monumentalitu, zčásti na úkor funkčnosti (dobová idea Muzeum jako chrám vědy a umění), a byl otevřen roku 1891.
ეროვნული მუზეუმის ნეორენესანსის ისტორიული შენობა, რომელიც დომინირებს მთელ ვაცლავის მოედანზე, აშენდა არქიტექტორ იოზეფ შულცის პროექტის მიხედვით. პანთეონის ცენტრალური სივრცე. პროექტი გამარჯვებული გამოვიდა 27 მონაწილის კონკურსიდან, რადგან მან ხაზი გაუსვა მონუმენტურობას, ნაწილობრივ ფუნქციონალურობის ხარჯზე (მუზეუმის, როგორც მეცნიერების და ხელოვნების თანამედროვე ტაძრის იდეა) და გაიხსნა 1891 წელს.
Od 8. července 2011 do 28. října 2018 byla hlavní budova uzavřena kvůli rekonstrukci.
2011 წლის 8 ივლისიდან 2018 წლის 28 ოქტომბრამდე მთავარი შენობა დაკეტილი იყო სარემონტო სამუშაოებისთვის. ნაწილობრივი გახსნა შედგა ჩეხოსლოვაკიის დაარსებიდან 100 და ეროვნული მუზეუმის დაარსებიდან 200 წლისთავზე.
K částečnému otevření došlo v den 100. výročí vzniku Československa a 200. výročí založení Národního muzea.[5] Součástí byla vernisáž Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy a videomapping na vnějšek budovy.[6] Kromě celkové opravy exteriéru a interiéru budovy byla za 42 měsíců rekonstrukce dále zastřešena nádvoří, zpřístupněna vyhlídková kupole a postaven podzemní propojovací tunel do Nové budovy Národního muzea (bývalé Federální shromáždění). Předpokládané náklady rekonstrukce činily 4,5 mld. Kč.[7]
[1] იგი მოიცავდა ჩეხურ-სლოვაკური/სლოვაკიურ-ჩეხური გამოფენის გახსნას და შენობის ექსტერიერის ვიდეო რუკებს.[2] შენობის გარე და ინტერიერის მთლიანი შეკეთების გარდა, ეზო გადახურული იყო, გუმბათი სანახავად ხელმისაწვდომი გახდა და ეროვნული მუზეუმის ახალ შენობასთან (ყოფილი ფედერალური ასამბლეა) მიწისქვეშა დამაკავშირებელი გვირაბი აშენდა 42 თვის განმავლობაში. რეკონსტრუქცია. რეკონსტრუქციის სავარაუდო ხარჯებმა შეადგინა 4,5 მლრდ. ჩეხური კრონი. [3]
V roce 2009 byla do správy muzea převedena protější budova bývalého Federálního shromáždění, ve které působilo Rádio Svobodná Evropa.[8] Slavnostního aktu předání budovy muzeu v červnu téhož roku se zúčastnil někdejší redaktor mnichovské redakce Svobodné Evropy a zároveň tehdejší ministr kultury Martin Štěpánek. Do objektu byly přesunuty kanceláře hospodářské správy, historického muzea, a část Knihovny Národního muzea. Budova slouží pro pořádání krátkodobých výstav.
2009 წელს მუზეუმის ადმინისტრაციას გადაეცა ყოფილი ფედერალური ასამბლეის მოპირდაპირე შენობა, რომელშიც რადიო თავისუფალი ევროპა მუშაობდა.[1] შენობის მუზეუმისთვის გადაცემის საზეიმო აქტში იმავე წლის ივნისში მონაწილეობა მიიღო თავისუფალი ევროპის მიუნხენის რედაქციის ყოფილმა რედაქტორმა და მაშინდელი კულტურის მინისტრმა მარტინ შტეპანეკმა . შენობაში გადავიდა ეკონომიკური ადმინისტრაციის ოფისები, ისტორიული მუზეუმი და ეროვნული მუზეუმის ბიბლიოთეკის ნაწილი. შენობა გამოიყენება მოკლევადიანი გამოფენების გასამართად.
V roce 2019 byla budova propojena podzemním tunelem s hlavní historickou budovou NM. Toto spojení vytváří nový muzejní komplex, s možností 3D vizualizací a her se světlem v podzemní propojovací chodbě.
2019 წელს შენობა მიწისქვეშა გვირაბით დაუკავშირდა მუზეუმის მთავარ ისტორიულ შენობას. ეს კავშირი ქმნის ახალ სამუზეუმო კომპლექსს, მიწისქვეშა დამაკავშირებელ დერეფანში 3D ვიზუალიზაციისა და შუქით თამაშების შესაძლებლობით.
V nové budově byla v roce 2018 představena zoologická expozice Archa Noemova, např. s velkým kosterním exponátem Amargasaurusa.[9]
2018 წელს ნოეს კიდობნის ზოოლოგიური გამოფენა გაიხსნა ახალ შენობაში, მაგალითად, დიდი ამარგაზავრის ჩონჩხის გამოფენით.[1]
Rekonstrukce 2015–2018
2015-2018 წლების რეკონსტრუქცია
Muzeum plní funkci sbírkotvornou, vědeckou, osvětovou a metodickou, zaměřuje se na více vědních a sbírkových oborů, jak přírodovědných (mineralogie, zoologie), tak historických (archeologie, numismatika) a uměleckých. Své sbírky spravuje a vystavuje v řadě budov v Praze i jinde v Česku. Od roku 1891 sídlí Národní muzeum v monumentální novorenesanční historické hlavní budově v horní části Václavského náměstí v Praze.
მუზეუმი ასრულებს კოლექციების შემქმნელ, სამეცნიერო, საგანმანათლებლო და მეთოდურ ფუნქციას. ის ორიენტირებულია ისეთ სამეცნიერო საკოლექციო სფეროებზე, როგორიცაა საბუნებისმეტყველო (მინერალოგია, ზოოლოგია), ისტორიული (არქეოლოგია, ნუმიზმატიკა) და ხელოვნების. მუზეუმი მართავს და გამოფენს თავის კოლექციებს რიგ შენობებში პრაღასა და ჩეხეთის სხვა ქალაქებში.
Pod Národní muzeum spadá také řada dalších expozic v muzeích a památnících především v Praze, ale i v dalších místech Česka. K výsledkům vědeckého bádání v muzejních sbírkách patří například objev nejstarší známé cévnaté suchozemské rostliny světa Cooksonia barrandien.
1891 წლიდან ეროვნული მუზეუმი განთავსებულია მონუმენტურ ნეორენესანსის ისტორიულ მთავარ შენობაში, ვაცლავის მოედნის ზედა ნაწილში (პრაღა). ეროვნული მუზეუმი ასევე მოიცავს უამრავ სხვა გამოფენას.
Ve druhé dekádě nového tisíciletí donutil havarijní stav budovy (např. odpadlá ruka sochy mezi návštěvníky) tehdejší vládu České republiky učinit okamžité rekonstrukční opravy hlavní budovy muzea.[10] Došlo k 7leté uzávěře a 3leté rozsáhlé rekonstrukci včetně zakrytí celé fasády nad Václavským náměstím, k přesunu sbírek a pod. Národní muzeum již získalo a k jednoduššímu přesunu využilo i sousedního parlamentu ČSFR, nestěhovalo však ku příkladu žirafu.[11]
ახალი ათასწლეულის მეორე ათწლეულში შენობის დანგრეულმა მდგომარეობამ აიძულა ჩეხეთის მაშინდელი მთავრობა სასწრაფოდ გაეკეთებინა მუზეუმის მთავარი შენობის რეკონსტრუქცია.[1]
Muzeum zároveň restaurovalo své sbírky, provedlo řadu změn a nových instalací - zejména preparovalo různá zvířata s pomocí jednoho českého a sedmi zahraničních preparátorů, přesně dle pokynů muzea.[1] Za největší zásah do budovy lze považovat rekonstrukci topení (s rekuperací tepla) a také prosklení nádvoří muzea, čímž vznikl prostor pro kulturní akce, koncerty, obrovské instalace.[11] Nedošlo zde k žádné nové realizaci architektonické soutěže, aby se zachovaly původní myšlenky Josefa Schulze.[11]
ამავდროულად, მუზეუმმა აღადგინა კოლექციები, შეიტანა არაერთი ცვლილება და ახალი ინსტალაცია. [1] შენობაში ყველაზე დიდ ჩარევად შეიძლება ჩაითვალოს გათბობის სისტემის რეკონსტრუქცია (სითბოს აღდგენით) და ასევე მუზეუმის ეზოს მინაშენი, რომელმაც შექმნა სივრცე კულტურული ღონისძიებებისთვის, კონცერტებისთვის და უზარმაზარი ინსტალაციებისთვის.[1] იოზეფ შულცის ორიგინალური იდეების შესანარჩუნებლად არქიტექტურული კონკურსის ახალი რეალიზაცია არ მომხდარა.[1]
Od 1. září 2021 je znovu k vidění známá kostra plejtváka myšoka zavěšena u stropu muzea.[12] Byla věnována cestovatelem Antonínem Fričem, bratrem známějšího Vojtěcha.
2021 წლის 1 სექტემბრიდან მუზეუმის ჭერიდან ჩამოკიდებული ფინვალის (ვეშაპი) ცნობილი ჩონჩხი (4 ტონა, 22,5 მეტრი) კვლავ ჩანს.
Plejtvák kvůli své váze (4 tuny, 22,5 metrů) byl stěží instalován i nově pověšen.[12]
[1] იგი მიეძღვნა მოგზაურს ანტონინ ფრიჩს (ცნობილ ვოიტეჩ ფრიჩის ძმას).[1]
Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur (Betlémské náměstí, Praha) České muzeum hudby (Karmelitská ulice, Praha) Muzeum Bedřicha Smetany (Novotného lávka 1, Praha) Muzeum Antonína Dvořáka (Ke Karlovu 20, Praha) Památník Jaroslava Ježka (Kaprova ulice, Praha) Památník Bedřicha Smetany (Jabkenice) Památník Josefa Suka (Křečovice) Lapidárium Národního muzea (Výstaviště, Praha 7 – Bubeneč) Národopisné muzeum Národního muzea (Letohrádek Kinských Praha 5) Národní památník na Vítkově (U Památníku 1990, Praha) Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra (Palackého ulice, Praha) Muzeum české loutky a cirkusu (Prachatice) Zámek Vrchotovy Janovice
ნაპრსტკოვის აზიური, აფრიკული და ამერიკული კულტურების მუზეუმი (პრაღა) ჩეხეთის მუსიკის მუზეუმი (პრაღა) ბედრჟიხ სმეტანას მუზეუმი (პრაღა) ანტონინ დვორჟაკის მუზეუმი (პრაღა) იაროსლავ იეჟეკის ძეგლი (პრაღა) ბედრიჩ სმეტანას ძეგლი (ჟაბკენიცე ) იოზეფ სუკის ძეგლი (კრეცოვიცე) ეროვნული მუზეუმის ლაპიდარიუმი (პრაღა) ეროვნული მუზეუმის ეთნოგრაფიული მუზეუმი ( პრაღა) ეროვნული მემორიალი ვიტკოვში (პრაღა) ფრანტიშეკ პალაკის და ფრანტიშეკ ლადისლავ რიეგრის მემორიალი (პრაღა) ჩეხური თოჯინებისა და ცირკის მუზეუმი ( პრაჩატიცე) ჟავონიცეს ციხე
Z činností Národního muzea
ეროვნული მუზეუმის საქმიანობა
Národní muzeum se skládá z pěti odborných, do jisté míry samostatných ústavů: Přírodovědeckého muzea, Historického muzea, Českého muzea hudby, Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur a Knihovny Národního muzea.[1] Každý z nich má ještě několik specializovaných oddělení a sbírky, které obsahují dohromady více než třináct milionů předmětů.
ეროვნული მუზეუმი შედგება ხუთი სპეციალიზებული, გარკვეულწილად დამოუკიდებელი ინსტიტუტისაგან: ბუნების ისტორიის მუზეუმი, ისტორიის მუზეუმი, ჩეხეთის მუსიკის მუზეუმი, აზიური, აფრიკული და ამერიკული კულტურის მუზეუმი და ეროვნული მუზეუმის ბიბლიოთეკა.[1] თითოეულ მათგანს აქვს რამდენიმე სპეციალიზებული განყოფილება და კოლექცია, რომლებიც ერთად შეიცავს ცამეტ მილიონზე მეტ ექსპონატს.
Generálním ředitelem Národního muzea je od roku 2002 Michal Lukeš.
2002 წლიდან ეროვნული მუზეუმის გენერალური დირექტორი არის მიხალ ლუკეში.
Dnešním smyslem Národního muzea je také jeho odborná činnost, sestávající ze 300 odborných pracovníků, kteří pracují projektově i individuálně. Muzeum má v současnosti přeš 300 publikačních výsledků ročně.
დღეს ეროვნული მუზეუმის დანიშნულება მისი პროფესიული საქმიანობაა. ორგანიზაცია აერთიანებს 300 პროფესიონალ მუშაკს, რომლებიც მუშაობენ პროექტებზე და ინდივიდუალურად. მუზეუმს ამჟამად აქვს 300-ზე მეტი პუბლიკაცია წელიწადში.
Při přesunech sbírek během rozsáhlé rekonstrukce v letech 2015 až 2018 došlo revizi k objevení nejstarší cévnaté suchozemské rostliny na světě Cooksonia Barrandien,[13] výsledky publikoval časopis Nature.[14]
კოლექციების მოძრაობების დროს 2015-დან 2018 წლამდე ინტენსიური რემონტის დროს, გადახედვამ გამოიწვია მსოფლიოში უძველესი სისხლძარღვოვანი მიწის მცენარის, Cooksonia Barrandien- ის აღმოჩენა, [1] შედეგები გამოქვეყნდა ჟურნალში Nature.[2]
Součástí Národního muzea je také knihovna. Všeobecná část knihovny a oddělení rukopisů a starých tisků jsou umístěny v hlavní budově muzea, unikátní soubor historických i současných novin a časopisů je uložen v Místodržitelském letohrádku v pražské Stromovce.
ეროვნულ მუზეუმში შედის აგრეთვე ბიბლიოთეკა. ბიბლიოთეკაში ინახება ძველი ხელნაწერები. ისტორიული და თანამედროვე გაზეთები და ჟურნალები.
Knihovna NM také v letech 1957 až 2014 zajišťovala provoz Muzea knihy v zámku ve Žďáru nad Sázavou.
1957 წლიდან 2014 წლამდე ბიბლიოთეკა ასევე ფუნქციონირებდა წიგნის მუზეუმში ჟდიარ-საზავოუზეს ციხეში.
Archiv NM vznikl oddělením rukopisné části od Knihovny NM. Významná je také sbírka pečetidel a pečetí. V současné době jsou jeho pracoviště a studovna v Praze 7, Na Zátorách 285/6.Odkazy
მუზეუმის არქივი შეიქმნა ხელნაწერი ნაწილის ბიბლიოთეკიდან გამოყოფით. ასევე მნიშვნელოვანია ბეჭდების კოლექცია.
Odkazy
სქოლიო
Historie instituce
ისტორია
Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenské muzeum v Čechách, či Vaterländisches Museum in Böhmen provoláním An die Vaterländischen Freunde der Wissenschaften.[2][3] U zrodu stáli zástupci tehdejší české akademické veřejnosti a především šlechty, přičemž faktickými zakladateli byli hrabě František Josef z Klebelsbergu a jeho bratranec Kašpar Maria ze Šternberka, paleontolog světového významu. Hrabě Šternberk daroval muzeu své paleontologické sbírky a evropský herbář s více než 20 000 položkami, hrabě Josef Krakovský z Kolovrat knihovnu ze zámku v Březnici se stovkou středověkých iluminovaných rukopisů a hrabě František z Hartigu svou sbírku 600 vycpaných zvířat.
მუზეუმი დაარსდა 1818 წელს, სახელწოდებით პატრიოტული მუზეუმი ბოჰემიაში, ან ვატერლანდის მუზეუმი ბომენში, სახელწოდებით An die Vaterländischen Freunde der Wissenschaften . [1] [2] იმდროინდელი ჩეხეთის აკადემიური საზოგადოების წარმომადგენლები და უპირველეს ყოვლისა თავადაზნაურობა იდგნენ სათავეში, ხოლო დე ფაქტო დამფუძნებლები იყვნენ გრაფი ფრანტიშეკ იოზეფი კლებელსბერგი და მისი ბიძაშვილი კაშპარ მარია შტერნბერკი, მსოფლიო მნიშვნელობის პალეონტოლოგი. გრაფმა შტერნბერკმა მუზეუმს შესწირა თავისი პალეონტოლოგიური კოლექციები და ევროპული ჰერბარიუმი 20000-ზე მეტი ნივთით, გრაფმა იოზეფ კრაკოვსკი კოლოვრატმა კი - ბიბლიოთეკა ბრჟეზნიცეს ციხიდან ასი შუასაუკუნეების პერიოდის ხელნაწერით, გრაფმა ფრანც ჰარტიგმა თავისი 600 ფიტულიანი კოლექცია. ეს კოლექციები გახდა მუზეუმის კოლექციების საფუძველი.
T. Lindacker, František Xaver Maxmilián Zippe (zakladatel české mineralogie), botanici Tadeáš Haenke a Karel Bořivoj Presl, bratr Jana Svatopluka Presla. Jan Evangelista Purkyně, či francouzský paleontolog Joachim Barrande, jenž Národní muzeum proslavil celosvětově, nebo matematik Bernard Bolzano.
იყო ასევე შტერნბერის სასახლე პრაღის ჰრადჩანიში, სადაც 1821-1847 წლებში ინახებოდა პირველი სამუზეუმო კოლექციები [1] . მუზეუმის ადრეული პერიოდის სხვა პიროვნებებს შორის იყვნენ, ფრანტიშეკ პალაცკი, გრაფი იან დეტმარი ნოსტიკიდან, ჟ. ტ. ლინდაჩეკი, ფრანც ხავიერ ზიპე, (ჩეხური მინერალოგიის დამფუძნებელი), ბოტანიკოსები თადეუშ ჰაენკე და კარელ და იან პრესლები. იან პურკინე, ფრანგი პალეონტოლოგი იოაჰიმ ბარანდე (რომელმაც ეროვნული მუზეუმი მსოფლიოში ცნობილი გახადა), მათემატიკოსი ბერნარდ ბოლზანო.
Mezi zakladateli a pokračovateli muzea byli také členové významného českého šlechtického rodu Kolowratů. Hrabě František Antonín II. se zasloužil o vznik Vlastenského muzea, odkázal mu knihovnu čítající 35 000 svazků knih a sbírku minerálů. Dále hrabě Jan Nepomuk Karel stál u zrodu a odkázal část svých sbírek a březnickou knihovnu s mnoha vzácnými prvotisky a iluminovanými rukopisy.
მუზეუმის დამფუძნებლებსა და მფარველებს შორის იყვნენ ასევე კოლოვრატების მნიშვნელოვანი ჩეხური დიდგვაროვანი ოჯახის წევრები. ერთ-ერთი მათგანია გრაფი ფრანც ანტონი II. მუზეუმის დაარსებისას მან უანდერძა 35000 ტომიანი წიგნის ბიბლიოთეკა და მინერალების კოლექცია. გარდა ამისა, გრაფი იან ნეპომუქ კარელი ესწრებოდა დაარსებას და ანდერძით უბოძა თავისი კოლექციების ნაწილი და ბრეზნიცის ბიბლიოთეკა. მრავალი იშვიათი პირველი ნაბეჭდებითა და ხელნაწერებით. შემდგომში მუზეუმს მხარი დაუჭირა გრაფმა იოზეფ მარიამ. სხვა პიროვნებებს შორის იყვნენ მოგზაურები ემილ ჰოლუბი, ვოიტა ნაპრსტეკი, სლავისტი პაველ იოზეფ შაფარიკი, ისტორიკოსი კარელ იარომირ ერბენი და ა.შ.
Od roku 1848 nesla instituce název České muzeum, v období let 1854–1919 pak Museum Království českého, v letech 1919–1922 Zemské museum a od roku 1922 do 1939 Národní museum.
1848 წლიდან დაწესებულებას ეწოდა ჩეხეთის მუზეუმი, 1854–1919 პერიოდში ჩეხეთის სამეფოს მუზეუმი, 1919–1922 წლებში სახელმწიფო მუზეუმი და 1922 წლიდან 1939 წლამდე ეროვნული მუზეუმი.
V letech 1940–1945 se nazývalo Landesmuseum in Prag.
1940-1945 წლებში მას პრაღის ლანდესმუზეუმი ერქვა.
František Palacký (14. června 1798 Hodslavice[1] – 26. května 1876 Praha-Nové Město[2]) byl český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku Otec národa.
14 ივნისი 1798 Hodslavice [1] (მორავია) – გ. 26 მაისი 1876, პრაღა [2] ) - ჩეხი ისტორიკოსი, პოლიტიკოსი, მწერალი და საზოგადოებრივი კულტურული და სამეცნიერო ცხოვრების ორგანიზატორი თანამედროვე პრაღაში. იგი ითვლება თანამედროვე ჩეხური ისტორიოგრაფიის ფუძემდებლად, მას მეტსახელად „ერის მამას“ უწოდებენ.
Šternberkové ho posléze zaměstnali jako rodinného archiváře. Spolupráce s Dobrovským měla do budoucnosti na Palackého značný vliv, naučil se od něj historiografickou kritickou metodu a získal i zkušenosti s filologicko-kritickou metodou. Určité napětí ve vztahu pak znamenal odlišný názor na pravost Rukopisu zelenohorského, kde se Palacký s Dobrovského kritikou neztotožnil.
პალაცკი ჯერ იოზეფ დობროვსკიმ გამოიყენა, მოგვიანებით კი ფრანტიშეკ შტერნბერკ-მანდერშეიდმა კეთილშობილური საგვარეულო ხეების შესაქმნელად. მოგვიანებით შტერნბერკებმა ის ოჯახის არქივარიუსად დაასაქმეს. დობროვსკისთან თანამშრომლობამ მომავალში მნიშვნელოვანი გავლენა იქონია პალაცკიზე, მისგან ისწავლა ისტორიოგრაფიული კრიტიკული მეთოდი და ასევე მიიღო გამოცდილება ფილოლოგიურ-კრიტიკული მეთოდით.
V roce 1827 Palacký začal vydávat na nabídku hraběte Kašpara Šternberka muzejní časopisy (německý měsíčník Monatsschrift des böhmen Museums a český čtvrtletník Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách). Je zajímavé, že mezi českými vlastenci bylo zpočátku značné množství sporů (především s F. L.
1827 წელს პალაცკიმ გრაფ კაშპარ შტერნბერკის წინადადებით დაიწყო სამუზეუმო ჟურნალების გამოცემა (გერმანული ყოველთვიური გამოცემა Monatsschrift des böhmen Museums და ჩეხური კვარტალური ჟურნალი ბოჰემიის პატრიოტული მუზეუმის საზოგადოების შესახებ ) . საინტერესოა, რომ თავდაპირველად დიდი კამათი იყო ჩეხ პატრიოტებს შორის, რომლებსაც არ მოსწონდათ ამ ჟურნალების ფორმა და მართლწერა. ჩეხური პატრიოტული მოძრაობის დაქუცმაცება სრულად გამოიხატა ამ დავებით. გერმანული ჟურნალისადმი მცირე ინტერესის გამო, 1831 წელს იგი შეიცვალა კვარტალურად და ერთი წლის შემდეგ (1832) მთლიანად გაუქმდა.
Pro malý zájem o německý časopis byl roku 1831 změněn na čtvrtletník a o rok později (1832) zrušen úplně. Roku 1838 začal českou verzi redigovat Pavel Josef Šafařík. Vedle redaktorské činnosti se na chodu muzea podílel i jako člen muzejního výboru (od 1830) a od 1834 jako jednatel tohoto výboru.
1838 წელს პავლე იოზეფ შაფარიკმა დაიწყო ჩეხური ვერსიის რედაქტირება. სარედაქციო საქმიანობის გარდა, იგი მონაწილეობდა მუზეუმის მართვაში, როგორც მუზეუმის კომიტეტის წევრი (1830 წლიდან) და 1834 წლიდან, როგორც ამ კომიტეტის აღმასრულებელი.
Rodinný život
ოჯახური ცხოვრება
Palackého busta na MacNevenově paláci v Praze
პალაცკის ბიუსტი მაკნევენის სასახლეში პრაღაში
Jejich vychovatelem byl Václav Vladivoj Tomek, který ve svých Pamětech popsal těžkou práci, kterou měl zejména s hyperaktivním a neposlušným Janem. Díky dobrému majetkovému zabezpečení rodiny Měchurových a později také rodiny svého zetě Františka Ladislava Riegera, mohl Palacký psát své dílo v klidu rodinných panství, jednak ve víkendovém Červeném domě (též zvaném Červený lis) v Praze - Libni, a dále na zámcích v Otíně, Chocomyšli nebo v Lobkovicích u Mělníka. S ohledem na chatrné zdraví své manželky (měla srdeční vadu), kterou Palacký velmi a stále miloval, rodina jezdila často do lázní, nejčastěji na francouzskou Riviéru do Nice (Nizza), také do okolí Neapole.
1827 წელს ფრანტიშეკ პალაცკიმ იქორწინა ტერეზია მეჩუროვაზე, დიდი მიწის მესაკუთრისა და ადვოკატის იან მეჩურას უმცროს ქალიშვილზე, თუმცა მისი ოჯახის ექიმმი ვაცლავ სტანეკი წინააღმდეგი იყო ქორწინებისა იმ მოტივით, რომ ტერეზიას აქვს გულის მძიმე დაავადება და არ არის შესაფერისი ქორწინებისთვის. ტერეზიასთან პალაცკიმ გააჩინა ორი შვილი, ვაჟი იანი (მომავალი ნატურალისტი) და ქალიშვილი მარია, რომელიც მოგვიანებით დაქორწინდა ფრანტიშეკ ლადისლავ რიგერზე . მათი აღმზრდელი იყო ვაცლავ ვლადივოი ტომეკი, რომელიც თავის მოგონებებში აღწერს იმ რთულ სამუშაოს, რომელიც მას განსაკუთრებით ჰიპერაქტიურ და დაუმორჩილებელ იანთან ჰქონდა. მეჩურის ოჯახის და მოგვიანებით მისი სიძის ფრანტიშეკ ლადისლავ რიგერის ოჯახის კარგი ფინანსური უზრუნველყოფის წყალობით, პალაცკის შეეძლო ემუშავა თავის სპეციალობაში. მისი მეუღლის სუსტი ჯანმრთელობის გათვალისწინებით, რომელსაც პალაცკის ძალიან უყვარდა, ოჯახი ხშირად დადიოდა აგარაკებზე, ყველაზე ხშირად ფრანგულ რივიერაზე ნიცაში (ნიცა), ასევე ნეაპოლის მახლობლად.
V roce 1827 s ním začaly vyjednávat české stavy, které jej chtěly po smrti Františka Pubičky jmenovat do pozice oficiálního stavovského historiografa. Pro určité komplikace byl opravdu jmenován až 1838, plat ovšem dostával již mnohem dříve s tím, že měl dokončit Pubičkovy Chronologische Geschichte Böhmens. Protože však toto dílo bylo v 30. letech metodicky i koncepčně zastaralé, začal Palacký usilovat o možnost sepsat české dějiny úplně nově, na základě pramenných fondů i diplomatického charakteru a s ohledem i na sociální, hospodářský, náboženský a kulturní vývoj státu.
1827 წელს ჩეხეთის მემამულეებმა დაიწყეს მასთან მოლაპარაკება, რომელსაც სურდა მისი დანიშვნა ფრანტიშეკ პუბიჩკას გარდაცვალების შემდეგ ქონების ოფიციალური ისტორიოგრაფის თანამდებობაზე. გარკვეული გართულებების გამო, ის არ დაინიშნა 1838 წლამდე, მაგრამ მან ხელფასი გაცილებით ადრე მიიღო იმისათვის, რომ უნდა დაესრულებინა Pubiček-ის Chronologische Geschichte Böhmens . თუმცა, ვინაიდან ეს ნაშრომი მეთოდოლოგიურად და კონცეპტუალურად მოძველებული იყო 1930-იან წლებში, პალაცკიმ დაიწყო სწრაფვა.ჩეხეთის ისტორიის სრულიად ახლიდან დაწერის შესაძლებლობის წყაროს სახსრებზე და დიპლომატიური ხასიათისა და სახელმწიფოს სოციალურ, ეკონომიკურ, რელიგიურ და კულტურულ განვითარებასთან დაკავშირებით. მძიმე დარწმუნების შემდეგ მემამულეები შეთანხმდნენ 1831 წლის მარტში.
Stavy po usilovném přesvědčování svolily v březnu 1831. Výsledkem takto nově pojatých českých dějin se staly Geschichte von Böhmen (1836–1867).
Geschichte von Böhmen (1836–1867) გახდა ამ ახლად ჩაფიქრებული ჩეხეთის ისტორიის შედეგი.
Začal v Čechách archivem v Třeboni, pokračoval v Drážďanech, Lipsku a Berlíně. Nejdéle pobýval v Itálii v Římě, kde se spřátelil s malířem Josefem Vojtěchem Hellichem, dále v Udine, Perugii, Padově, Benátkách, Florencii, Neapoli, velmi často studoval ve Vídni i v dalších městech monarchie. Přátelil se dále s Jánem Kollárem, Karlem Havlíčkem Borovským, Egonem Ebertem, či s lékaři Heldem a Staňkem.
1827–1848 წლებში პალაცკიმ მოიარა მთელი ევროპის არქივები ჩეხეთის ისტორიისთვის წერილობითი წყაროების ამოსაღებად. მან დაიწყო ბოჰემიაში ტრებონის არქივით, გააგრძელა დრეზდენში, ლაიფციგში და ბერლინში. ის ყველაზე დიდხანს დარჩა იტალიაში, რომში, სადაც დაუმეგობრდა მხატვარ იოზეფ ვოიტეხ ჰელიხს, შემდეგ უდინეში, პერუჯაში, პადუაში, ვენეციაში, ფლორენციაში, ნეაპოლში..
František Palacký
ფრანტიშეკ პალაცკი