Vitaliano Ravagli (Imola, 23 luglio 1934[1]) je italský antifašista známý pro svou knihu Válečné sekery napsanou spolu se skupinou spisovatelů Wu Ming. Popisuje v ní vlastní zážitky z období od konce třicátých let až do roku 1958.
Vitaliano Ravagli (Imola, 23 luglio 1934[1]) è un antifascista italiano. È noto per aver scritto, insieme al collettivo Wu Ming, il romanzo Asce di guerra, in cui si narra l'esperienza autobiografica di Ravagli dai tardi anni trenta fino al 1958.
Po druhém návratu do Itálie se oženil a měl dvě děti. Jeho příběh popsaný ve dvou autobiografických knihách (Cesty zla a Drn nad vyhaslými muži) vydaných na vlastní náklady zůstal neznámý do doby, kdy byl představen spolku Wu Ming prostřednictvím Carlo Lucarelli a následným vznikem myšlenky díla Válečné sekery.
Wu Ming
Období dospělosti, podmíněného zážitky z dětsví z prostředí chudoby a utrpení druhé světové války, pracoval jako truhlář v různých výrobnách nábytku. Toho času také zajišťoval rodinu z většiny trpící tuberkulózou.
Dopo un'infanzia segnata dalla povertà e dalle sofferenze della guerra, lavorò come falegname in varie botteghe e in una cooperativa; allo stesso tempo si prendeva cura dei familiari, in gran parte affetti da tubercolosi[2].
Komunistický aktivista známý pod pseudonimem Gap, v období konce čtyřicátých a začátku úadesátých let se účastní mnoha dělnických protestních manifestací, při nichž přichází často do střetu s pořádkovými silami.
Attivista comunista, noto anche con il nome di battaglia Gap[3], tra la fine degli anni quaranta e i primi anni cinquanta partecipò a numerose manifestazioni operaie, avendo frequenti scontri con le forze dell'ordine.
Roku 1948 se přihlašuje do FGCI (Italský Mládežnický Komunistický Spolek), přestože zastává názor o nedostatečném revolučním nasazení strany.
Nel 1948 si iscrisse alla FGCI, pur collocandosi su posizioni critiche rispetto allo scarso slancio rivoluzionario del Partito[4].
Roku 1956 dezertuje ze základní vojenské služby a potají se vydává válčit do Laosu při tamní komunistické brigádě napejené na Viet Minh.
Nel 1956 disertò il servizio di leva e si recò clandestinamente a combattere nel Laos, in una brigata comunista che fiancheggiava il Viet Minh.
Po čtyřech měsících se vrací do Itálie a dokončí vojenskou službu roku 1958.
Dopo quattro mesi rientrò in Italia e svolse il servizio militare in una compagnia di disciplina, il 21° Genio Pontieri di Trani.
Téhož roku po tězkostech při návratu do civilního života, se rozhodne vrátit do Laosu.
Nel 1958, terminato il periodo di leva e incapace di riadattarsi alla vita quotidiana, decise di fare ritorno nel Laos[5].
Polemika
1958
Vitaliano Ravagli byl vícekrát napadán deníky střední pravice.
Nuovamente rientrato in Italia, si è sposato ed ha avuto due figli.
Obzvláštní polemiku vzbudily články o účasti na diskusi na Universitě v Perugi roku 2001 a vysílání dokumentu Le guerre di Vitaliano (Vitalianovy války). Il Vietcong romagnolo (Romagnolský Vietkong) se objevil ve dvou výtiscích římských deníků spolku Rifondazione Comunista (Znovuzaločení komunistů) roku 2003. Přepis dialogů a články jsou umístěny ke konzultaci na stránkách Wu Ming Foundation.
La sua storia, narrata in due autobiografie pubblicate a proprie spese, I sentieri dell'odio e Il prato degli uomini spenti, è tuttavia rimasta sconosciuta ai più fin quando Ravagli è stato presentato ai Wu Ming da Carlo Lucarelli ed è nata l'idea di Asce di guerra[6].
EMERGENCY je také partnerem Organizace Spojených národů (UN)(DPI/NGO) a v roce 2015 byl této organizaci udělen zvláštní konsultantní status v rámci ECOSOC. EMERGENCY založila ANME (African Network of Medical Excellence - Africká Síť Lékařské Excelence) s cílem vytvořit Lékařské Centrum Excelence a tím posílit Zdravotní Systémy na národní a mezinárodní úroveň. EMERGENCY navrhne, postaví a spravuje (řídí) nemocnice pro oběti války a chirurgicky naléhavých případů; předstihové zařízení, jakým je Centrum pro kardiochirurgii (Salam Centrum), rehabilitační a sociální re-integrační centra; místa první pomoci pro neodkladné ošetření (FAP - First Aid Post); základní zdravotní střediska pro primární zdravotní péči; pediatrické a porodnické centra; mobilní ordinace (Polibus,Politrucks).
Emergency è un'associazione umanitaria italiana, fondata il 15 maggio 1994 a Milano da Gino Strada e dalla moglie Teresa Sarti, insieme a Carlo Garbagnati e Giulio Cristoffanini.
EMERGENCY důkladně vzdělává místní zaměstnance za účelem eventuálního předání zdravotnického zařízení místním zdravotním úřadům, jakmile je dosažena jejich vlastní udržitelnost. Celosvětové aktivity: V současné době EMERGENCY pracuje v těchto zemích: Afgánistán, Centrální Africká Republika, Irák, Itálie, Libye, Sierra Leone a Súdan. Je to možné díky každodenní práci přes 250 mezinárodních zaměstnanců, kteří s námi spolupracují a s podporou přes 2000 místních zdravotnických a dalších zaměstnanců.
Essa ha ottenuto il riconoscimento giuridico di organizzazione non lucrativa di utilità sociale (ONLUS) nel 1998 e di organizzazione non governativa (ONG) nel 1999.[1] Dal 2006, Emergency è partner ufficiale del Dipartimento dell'informazione pubblica delle Nazioni Unite.[1]
Emergency NGO
Emergency
Radomil Rous (21. května 1978, Třebíč) je český profesionální motocyklový jezdec.
Radomil Rous (Třebíč, 21 maggio 1978) è un pilota motociclistico ceco.
Radomil Rous začal v národních souěžích závodt v roce 1994, další rok přešel na kategorii motocyklů kubatury 250.
Nel 1994 ha iniziato a gareggiare in competizioni nazionali e l'anno successivo gareggia in 250.
Mezi lety 2001 a 2003 získal tituly mistra republiky.[1]
Ha vinto il titolo nazionale della categoria dal 2001 al 2003.[1]
Poprvé se účastnil evropského šampionátu motocyklů v roce 1998, do roku 2004 působil v kategorii motocyklů do 250 ccm, od roku 2006 do roku 2008 pak v kategori Supersport.
Le sue prime apparizioni internazionali sono nel campionato Europeo Velocità dove ha gareggiato in classe 250 dal 1998 al 2004 e nella categoria Supersport dal 2006 al 2008.
Na několika soutěžích mistrovství světa silničních motocyklů působil jako startující závodník na divokou kartu, primárně pak na závodech Velké ceny České republiky mezi lety 1997 a 2003, posléze startoval na divokou kartu i ve Valencii v roce 2003. Na tomto závodě získal první bod do mistrovského bodování. V roce 2004 se zúčastnil celé sezóny v závodech kubatury 250 ccm a z toho dva závody jako zástupný jezdec na motocyklu l'Aprilia RSV 250 pro tým Campetella Racing, posléze také s motocyklem Yamaha YZR 250 pro tým UGT Kurz.
Per quanto riguarda le competizioni del motomondiale, dopo aver partecipato come wild card alle edizioni del GP della Repubblica Ceca dal 1997 al 2003 ed a quello di Valencia 2003 dove ottiene il suo primo punto mondiale, nel 2004 ha partecipato alla sua prima stagione quasi completa in classe 250, due gare come wildcard con l'Aprilia RSV 250 del team Campetella Racing ed il finale di stagione con una Yamaha YZR 250 del team UGT Kurz come pilota sostitutivo.
V roce 2005 závodil opět v kategorii motocyklů do 250 ccm a to s motocyklem Honda RS 250 R a to v týmu Würth Honda BQR, nedosáhl však žádných výrazných výsledků.
L'anno successivo ha gareggiato nella stessa classe con una Honda RS 250 R nel team Wurth Honda BQR, ma sempre senza conseguire risultati di particolare rilievo.
V roce 2007 startoval na divokou kartu na velké ceně České republiky v Brně v závodech Supersport world championship s motocyklem Yamaha YZF-R6 v týmu KRTZ IV, získal body za pořadí v závodu.
Nel 2007 corre come wild card il gran premio della Repubblica Ceca a Brno nel campionato mondiale Supersport con una Yamaha YZF-R6 del team KRTZ IV. Il risultato in gara lo vede ritirato, quindi non ottiene punti per la classifica piloti.
V témže roce se účastnil šampionátu Alpe Adria, tam získal vítězství v kategoriích Stock 600 a Supersport, v roce 2008 pak vyhrál českou ligu v kategoriích Supersport a Supersport 600.[1]
Sempre nel 2007 si sposta nel campionato Alpe Adria, campionato che vince nelle categorie stock 600 e supersport l'anno successivo. Nel 2008 vince anche il campionato ceco nelle categorie Supersport e Superstock 600.[1]
Karta závodníka na oficiálních stránkách motogp, motogp.com.
Scheda sul sito ufficiale del motomondiale, motogp.com.
Osobní karta na oficiálních stránkách Superbike championship, worldsbk.com.
Scheda personale sul sito ufficiale della Superbike, worldsbk.com.
Výsledky
Risultati in gara
Motorismus
Motomondiale
Supersport
Campionato mondiale Supersport
San Leo (San Lé v romaňském jazyce) je italská obec s 2 972 obyvateli[1] v provincii Rimini, v oblasti Emilia-Romagna.
San Leo (San Lé in romagnolo) è un comune italiano di 2 972 abitanti[1] della provincia di Rimini, in Emilia-Romagna.
Obec leží na skalním výběžku nad údolím Valmarecchia, kudy protéká řeka Marecchia. Lze odtud zahlédnout republiku San Marino.
Il paese si trova su uno sperone di roccia della Valmarecchia da cui si possono osservare San Marino e il Marecchia.
Latinský název místa zní Mons Feretri. Podle některých vědců je odvozen od názvu chrámu boha Jupitera, jiní mají za to, že se jedná o název umbrijského původu, který svědčí o tom, že byla hora často navštěvována již v předrománské době.
Il toponimo latino del luogo, Mons Feretri, viene fatto derivare secondo alcuni studiosi, da un tempio dedicato a Giove Feretrio, mentre altri ipotizzano una origine umbra a testimonianza che il masso era già frequentato in epoca preromana[2].
Procopios z Kaisareie v kronice Gótské války ze VI. století označuje vesnici San Leo jako castrum Monteferetron.
Procopio di Cesarea nella cronaca della Guerra Gotica del VI secolo, indica l'abitato di San Leo come castrum Monteferetron.
Z římského období zbyly jen ojedinělé nálezy. Materiál z římských staveb byl znovu použit při výstavbě středověké obce a neposkytuje nám tedy představu o velikosti a typologii římské osady.
Del periodo romano rimangono sporadici reperti, riutilizzati nelle costruzioni medievali e che non danno l'idea di quale fosse la dimensione e la tipologia dell'antico insediamento.
Mnozí historikové označují San Leo již od jeho počátků za starověké posvátné centrum.
Molti storici lo identificano come un antico centro sacro fin dalle origini, anche grazie alla sua particolare conformazione morfologica.
V IX. - X. století dostala osada název podle poustevníka Lea (později prohlášen svatým), dalmatského společníka (svatého) Marina. Toponymum Montefeltro (IX. st.) nese podle názvu stejnojmenné diecéze.
A partire dal IX-X secolo l'abitato acquisisce il nome dall'eremita Leo (proclamato poi santo), un dalmata compagno di (san) Marino, mentre il toponimo rimane alla diocesi di Montefeltro (sec.
Tento název byl pak používán pro označení celého území spadajícího do jurisdikce biskupa.
IX), da allora utilizzato per indicare tutto il territorio sotto la giurisdizione del vescovo.
Od té chvíle bylo San Leo po dlouhou dobu hlavním městem "regionu" Montefeltro.
Da allora, San Leo è stata a lungo capitale storica della "regione" del Montefeltro.
Tudy procházel roku 1213 svatý František, roku 1306 Dante, vězněni tu byli spisovatel a aktivista Felice Orsini a dobrodruh a alchymista Cagliostro. San Leo mělo také tu čest být hlavním městem Italského království Berengara II, který byl v roce 961 poražen u Pavie Otou I. Saským, před kterým pak uprchl do San Lea, kde celé měsíce odolával obléhání, než se nakonec protivníkovi vzdal.
Fu luogo di passaggio di San Francesco nel 1213 e Dante nel 1306, prigione di Felice Orsini e di Cagliostro, San Leo ha avuto anche l'onore di essere capitale d'Italia o, meglio, del Regno Italico di Berengario II, il quale fu sconfitto a Pavia nel 961 d.C. da Ottone I di Sassonia e che poi si rifugiò a San Leo, dove resse l'assedio per mesi prima di cedere all'avversario.
Město bylo panstvím šlechtických rodin Montefeltro, Malatesta, Medici, Della Rovere, a to až do roku 1631, kdy se stalo součástí papežského státu.
Il centro fu dominio dei Montefeltro (dall'antico nome di San Leo), dei Malatesta, dei Medici, conteso con i Della Rovere, fino al passaggio sotto lo stato pontificio nel 1631.
Po sjednocení Itálie náleželo San Leo kraji Marche (provincie Pesaro a Urbino), a to až do 15. srpna 2009, kdy, na základě výsledků lidového referenda ze 17. a 18. prosince 2006, bylo společně s dalšími šesti obcemi z oblasti Alta Valmarecchia od Marche odtrženo. Proti územní změně podal region Marche odvolání k ústavnímu soudu, ale odvolání bylo zamítnuto jako neopodstatněné.[3].
Nell'Italia unita il comune di San Leo è appartenuto alle Marche (provincia di Pesaro e Urbino) fino al 15 agosto 2009, quando ne è stato distaccato congiuntamente ad altri sei comuni dell'Alta Valmarecchia in attuazione dell'esito di un referendum svolto il 17 e 18 dicembre 2006. Contro la variazione territoriale la Regione Marche ha proposto ricorso alla Corte costituzionale, ma questa lo ha ritenuto infondato.[3].
Podle údajů ISTAT [5] k 31. prosinci 2010 činila stálá populace 368 osob.
Secondo i dati ISTAT[5] al 31 dicembre 2010 la popolazione straniera residente era di 368 persone.
Z celkového počtu obyvatel byly nejhojněji zastoupeny tyto národy:
Le nazionalità maggiormente rappresentate in base alla loro percentuale sul totale della popolazione residente erano:
Místní fotbalové družstvo se nazývá Pietracuta stejně jako jedna část obce, jeho barvy jsou červená a modrá.
La squadra di calcio locale è il Pietracuta, dell'omonima frazione del paese, i colori sociali sono il rosso e il blu. La squadra gioca nel campionato di prima categoria.
Galerie obrázků
Galleria d'immagini
Etnické a národnostní menšiny
Etnie e minoranze straniere
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit. Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Komentář: centri abitati dell'Emilia-Romagna
Questa voce o sezione sull'argomento centri abitati dell'Emilia-Romagna non cita le fonti necessarie o quelle presenti sono insufficienti.
Katedrála San Leo v románském slohu, postavená lombardskými mistry kolem roku 1173.
Il duomo di San Leo in stile romanico, costruito da maestri lombardi e datato attorno al 1173.
Má klasický půdorys ve tvaru latinského kříže, je trojlodní s transeptem, velkým presbytářem a kryptou. Původně byla spojena s biskupským palácem.
Con classica pianta a croce latina, costruita con tre navate e transetto, ampio presbiterio e cripta, originariamente era comunicante col palazzo vescovile poi distrutto attraverso la torre campanaria.
Farní kostel Santa Maria Assunta Pevnost San Leo Zvonice, postavená na skalnatém vrcholu "strážní věže", druhém nejvyšším vrcholu masivu San Leo, je součástí nejstarší zástavby postavené na kruhovém půdorysu.
La pieve di Santa Maria Assunta Il forte di San Leo La torre campanaria, costruita sulla cima rocciosa del "monte della guardia", la seconda sommità del Masso di San Leo, inglobando alla base una costruzione a pianta circolare più antica.
Původně byla věž, dnes samostatně stojící, součástí tvrze biskupů z Montefeltra. Tvrz byla zničena Malatesty v polovině XIV. století.
Originariamente la torre, oggi isolata, era parte della cittadella vescovile di Montefeltro, distrutta dai Malatesta a metà secolo XIV.
Palác Medici, postaven v letech 1517 až 1523 pro místodržícího florentské republiky. Fasádu zdobí lilie, znak Florencie, a datum 1521.
Il palazzo mediceo, costruito fra il 1517 e 1523 per il governatore della repubblica fiorentina, il giglio, stemma di Firenze, è scolpito sulla facciata, con la data 1521.