Carlos Gorostiza Rodríguez (Buenos Aires, 7. červenec 1920 - 19. červenec 2016) byl argentský dramaturg, spisovatel a režisér, bratr herečky Analia Gadé .
Carlos Gorostiza Rodríguez (Buenos Aires, 7 de junio de 1920-19 de julio de 2016) fue un dramaturgo, novelista y cineasta argentino, hermano de la actriz Analía Gadé.
Tvořil součást Realismus (literatura)[1]
Formó parte del realismo, así como también de la generación del «nuevo realismo» en el teatro argentino.[1]
Potomek baskické rodiny se narodil v přístavní čtvrti Palerma, v Buenos Aires, v červnu 1920.
Descendiente de una familia vasca, nació en el barrio porteño de Palermo, Buenos Aires, en junio de 1920.
Básník a loutkař od svých teenagerských let začal psát hry pro loutky. Jeho první publikace, která byla zveřejněna v roce 1943 s názvem Zakletý klíč, obsahuje několik těchto malých děl.
Poeta y titiritero desde su adolescencia, se inició en la dramaturgia escribiendo obras para títeres; su primera publicación, que se editó en 1943 con el título de La clave encantada, contenía varias de estas pequeñas obras.
V těch letech nastoupil jako herec v divadle La Máscara. To byl jeden z nejvýznamnějších souborů z Hnutí Nezávislých Divadel v Buenos Aires. A tam, poté co intervenoval jako herec v různých rolích, debutoval v roce 1949 jako dramatik s jeho prvním dramatickým dílem Most, režíroval jej on sám.
Por aquellos años se incorporó como actor al Teatro La Máscara, uno de los conjuntos más destacados del Movimiento de Teatros Independientes de Buenos Aires y allí, después de intervenir como actor interpretando varios roles, estrenó en 1949, como dramaturgo, su primera obra dramática, El puente, dirigida por él mismo.
Tato práce, která získala výjimečný úspěch, je dnes považována za historicky, i dle všeobecné kritiky, za iniciátora moderního argentinského divadla.
Esta obra, que obtuvo un éxito excepcional, es considerada hoy históricamente, por la crítica en general, como la iniciadora del moderno teatro argentino.
Již uznáván jako autor a divadelní režisér, v následujících letech měl Gorostiza premiéru několik děl z jeho autorství.
Ya reconocido como autor y director teatral, en los años siguientes Gorostiza estrena varias obras de su autoría.
V roce 1958 produkoval svůj druhý velký úspěch, Chléb šílenství, práce, která vyhrála více cen, stejně jako několik jeho děl, se hraje ve scénářích jiných zemí.
En 1958 se produce su segundo gran éxito como autor y director con El pan de la locura, obra que conquista varios premios y que, al igual que varias de sus obras, es reestrenada con cierta frecuencia en escenarios de otros países.
V roce 1960 byl pozván výjmečnou herečkou Juana Sujo na adresu v Caracasu kde stálo první divadlo ve Venezuele – "Los Caobos" – a připojit se jako profesor na Národní Škole Dramatického Umění Venezuely.
En 1960 es invitado por la distinguida actriz Juana Sujo a dirigir en Caracas el primer teatro estable de Venezuela – “Los Caobos” – y a incorporarse como profesor a la Escuela Nacional de Arte Dramático de Venezuela.
Tam představil několik her: Chléb šílenství; Volpone, Ben Johson , Šest znaků při hledání autora; Pirandello; Inspektor z Priestley, a další.
Allí pone en escena varias obras: El pan de la locura; Volpone, de Ben Jonhson, Seis personajes en busca de un autor; de Pirandello; El Inspector. de Priestley, y otras.
Zpátky ve své zemi, po nepřítomnosti dvou let, byl začleněn jako profesor na Národní Škole Scénického Umění v Buenos Aires, která byla odstraněna v roce 1976 vojenskou diktaturou, která vládla Argentině v průběhu let 1976-1983.
De regreso en su país después de dos años de ausencia, es incorporado como profesor en la Escuela Nacional de Arte Escénico de Buenos Aires, de donde será removido en 1976 por la dictadura que gobernó la Argentina durante el periodo1976-1983.
Před tím měl v roce 1962 premiéru děl Ti ostatní a Celá jedna historie, obě byla oceněna Martínem Fierrem. V divadle San Telmo režíroval další hru Žháři od Maxe Frische.
Antes de ello, en 1962 estrenó en televisión Los otros y Toda una historia, ambas premiadas con el Martín Fierro, y dirige en el Teatro San Telmo Los incendiarios, de Max Frisch.
Byl ředitelem v tomto divadle až do roku 1970, kdy požár změnil v popel divadlo San Telmo.
Integra este grupo como director hasta 1970, cuando un incendio convierte en cenizas el Teatro San Telmo.
Během tohoto období, v roce 1966, byl pozván, aby vedl semináře na různých univerzitách ve Spojených Státech a tam představil svou práci Sousedé na Universitě v Indianě.
Durante este período, en 1966, es invitado a dirigir seminarios en varias universidades de Estados Unidos, y pone en escena su obra Los prójimos en la Universidad de Indiana.
Kromě toho, v roce 1970, režíroval v México tuto a další díla po dobu několika měsíců.
Además, en 1970, dirige en México DF esa y otras obras durante varios meses.
Během posledních let vojenské diktatury byla jeho práce zakázána, stejně jako práce mnohých demokratických umělců a spisovatelů.
Durante los años de la última dictadura militar su trabajo es prohibido, como lo fueron muchos artistas y escritores democráticos.
V roce 1981 to je jeden z hlavních propagátorů "Teatro Abierto", hnutí kulturního odporu, vytvořeného divadelníky zakázanými diktaturou a které vyvolalo zájem lidu.
En 1981 es uno de los principales promotores de “Teatro Abierto”, un movimiento de resistencia cultural que, creado por la gente de teatro prohibida por la dictadura, despertó un inusitado fervor popular.
V roce 1984 byl jmenován ministrem kultury v první demokratické vládě, v čele s Raúlem Alfonsínem.
En 1984 es nombrado Secretario de Cultura del primer gobierno democrático, presidido por Raúl Alfonsín.
V roce 2012 vydal O válkách a láskách – 1940-1945, soubor básní z jeho raného mládí.
En 2012 publicó De guerras y de amores – 1940-1945, un manojo de poemas de su temprana juventud. .
Carlos Gorostiza zemřel v Buenos Aires 19. července roku 2016 ve věku 96 let.[2]
Carlos Gorostiza falleció en Buenos Aires el 19 de julio de 2016 a los 96 años de edad.[2]
Cenu Konex - Zvláštní uznání za Cestu (2014) Pověřený Člen čestné Asociace Autorů Divadla Španělska.
Premio Konex - Mención Especial por Trayectoria (2014) Nombrado Socio de Honor de la Asociación de Autores de Teatro de España.
(2005) "Commandeur De LOrdre des Arts et des Lettres" udělené vládou Francie.
(2005) “Commandeur De L´Ordre des Arts et des Lettres” otorgado por el gobierno de Francia.
(1988) "Ocenění zásluh za spolupráci s venezuelským divadlem," udělené vládou Venezuely. (1982)
(1988) “Premio al Mérito Teatral por su colaboración con el Teatro Venezolano” otorgado por el gobierno de Venezuela. (1982) Gran Premio de Honor de Argentores (1982) “Laurel del Plata” por el Ateneo del Rotary Club (1982)
Díla
Obras
Zakletý klíč, práce pro loutky, 1943 Most, který měl premiéru v Divadle Maska Buenos Aires v roce 1949.
La clave encantada, obra para títeres, 1943 El puente, estrenada en el Teatro La Máscara de Buenos Aires en 1949.
Viz také: Most (film, 1950).
Véase también: El puente (película de 1950).
Chléb šílenství, drama, premiéra z roku 1958 Sousedé, divadlo, premiéra 1966 Co budeme hrát? premiéra 1968 Místo, divadlo, světová premiéra v roce 1970 Temné místnosti, román, 1976 Bratři milí, divadlo, světová premiéra 1978 Doprovod, divadlo, světová premiéra 1981.
El pan de la locura, teatro, estreno 1958 Los prójimos, teatro, estreno 1966 ¿A qué jugamos? estreno 1968 El lugar, teatro, estreno 1970 Los cuartos oscuros, novela, 1976 Los hermanos queridos, teatro, estreno 1978 El acompañamiento, teatro, estreno 1981.
Viz také: Doprovod, film založený na práci Gorostiza.
Véase también: El acompañamiento, película basada en la obra de Gorostiza.
Přítomná těla, příběhy, 1981.
Cuerpos presentes, relatos, 1981.
Zabít čas, divadlo, světová premiéra v roce 1982 Tam je to, že uhasit oheň, divadlo, světová premiéra v roce 1982 Stránky Carlose Gorostizy, 1984, redakční Gedisa Skládky, krátký román, 1988, redakční Sudamericana Letadla, divadlo, světová premiéra 1990 Divadlo 1, výběr zveřejněna v roce 1991 Ediciones de La Flor, zahrnuje díla Letadla, Červený frak, Tati, Je třeba uhasit oheň a Doprovod Divadlo 2, výběr v roce 1992 zveřejnil Ediciones de La Flor, zahrnuje díla Zabíjení času, bratři milí, Juana a Pedro, Pět smyslů kapitál a místo Divadlo 3, výběr v roce 1992 zveřejnil Ediciones de La Flor, zahrnuje díla , Co budeme hrát?, Sousedé, Chléb šílenství, Případ muže s černou taškou, a Most Na dvorku je měl premiéru v Buenos Aires v roce 1994 a vydával stejný rok Džbán Vydavatelů Divadelní 4, 1996, zahrnuje Zadní dvorek Divadelní 5, 1998, zahrnuje Další role, Za účelem času a Dvojitá historie lásky Létají holubice, román, 1999 Dobří lidé, román, 2001 Maskovaný tulák, vzpomínky, 2004 Neklidná země, román, 2008
Matar el tiempo, teatro, estreno 1982 Hay que apagar el fuego, teatro, estreno 1982 Páginas de Carlos Gorostiza, 1984, editorial Gedisa El basural, novela breve, 1988, editorial Sudamericana Aeroplanos, teatro, estreno 1990 Teatro 1, selección publicada en 1991 por Ediciones de La Flor, que incluye las obras Aeroplanos, El frac rojo, Papi, Hay que apagar el fuego y El acompañamiento Teatro 2, selección publicada en 1992 por Ediciones de La Flor, que incluye las obras Matar el tiempo, Los hermanos queridos, Juana y Pedro, Los cinco sentidos capitales y El lugar Teatro 3, selección publicada en 1992 por Ediciones de La Flor, que incluye las obras ¿A qué jugamos?, Los prójimos, El pan de la locura, El caso del hombre de la valija negra, y El puente El patio de atrás es estrenada en Buenos Aires en 1994 y publicada el mismo año por Cántaro Editores Teatro 4, 1996, incluye El patio de atrás Teatro 5, 1998, incluye Los otros papeles, A propósito del tiempo y Doble historia de amor Vuelan las palomas, novela, 1999 La buena gente, novela, 2001 El merodeador enmascarado, memorias, 2004 La tierra inquieta, novela, 2008
Beletrie
Narrativa
"Tmavé Místnosti" – 1976 "Přítomná těla" - 1981 "Skládky"- 1988 "Dobří lidé" - 2001 "Neklidná země" - 2008
“Los Cuartos Oscuros” – 1976 “Cuerpos Presentes” - 1981 “El Basural”- 1988 “La buena gente” - 2001 “La tierra inquieta” - 2008
"Stránky Carlose Gorostizy" (výběr Editorial Gedisa) - 1984 "Maskovaný tulák" – (autobiografie) 2004 "O válkách a láskách" – 2012 – (básně z mládí a jiné spisy)
“Páginas de Carlos Gorostiza” (selección de Editorial Gedisa) - 1984 “El Merodeador Enmascarado” – (autobiografía) 2004 “De guerras y de amores” – 2012 – (poemas juveniles y otros escritos)
Most – Script (1950) Marta Ferrari – Script (l956) Doprovod – Film založený na práci CG – (1991) Uzavřená země, Otevřené Divadlo (jako rozhovor) – (1990)
El puente – Guion (1950) Marta Ferrari – Guion (l956) El acompañamiento – Película basada en la obra de CG – (1991) País Cerrado, Teatro Abierto (como entrevistado) – (1990)
V roce 1986 odchází z úřadu a zcela se věnuje psaní úspěšných románů a divadelních her.
En 1986 abandona el cargo y se dedica por entero a escribir novelas y teatro con el éxito de siempre.
Podílel se na dokumentárním filmu Uzavřená země, otevřené divadlo , uvedeného v roce 1990.
Participó del filme documental País cerrado, teatro abierto estrenado en 1990.
Jeho poslední výtvory byly uvedeny v roce 2011: Let do Capistrana a Vzduch řeky.
Sus últimas creaciones fueron estrenadas en 2011: Vuelo a Capistrano y El aire del río.
Národní ocenění za divadlo – 1967 – za Sousedé Národní ocenění za novelu - 1978 – za Temné místnosti Obecné ocenění za divadlo - 1959 – za Chléb šílenství Obecné ocenění za novelu - 1976 – za Temné místnosti Stříbrná cena nadace Konex - 1984 - kategorie Divadlo Světové ocenění za novelu – 1999 – za Letající holubice Navíc mnoho dalších ocenění udělených kulturními organizacemi.
Premio Nacional de Teatro – 1967 – por Los prójimos Premio Nacional de Novela - 1978 – por Los cuartos oscuros Premio Municipal de Teatro - 1959 – por El pan de la locura Premio Municipal de Novela - 1976 – por Los cuartos oscuros Premio Konex de Platino - 1984 - disciplina Teatro Premio Planeta de Novela – 1999 – por Vuelan las palomas Numerosos premios a sus obras otorgados por “Argentores” “Asociación de Cronistas del Espectáculo”, “María Guerrero”, “Prensario”, “Meridiano de Plata”, “Florencio Sánchez” y otros. Además numerosas distinciones a su trayectoria otorgadas por organizaciones culturales.
Speciální ocenění
Distinciones especiales
Kvalifikace začala ve 14:00 hodin a skončila v 15:00 hodin v sobotu 11.května.
La sesión de clasificación arrancó a las 14:00 horas y terminó a las 15:00 horas del sábado 11 de mayo.
Grand Prix Španělska 2013 byl pátý závod sezóny 2013 Formule 1.
El Gran Premio de España de 2013 fue la quinta carrera de la temporada 2013 de Fórmula 1.
Konala od 10 do 12. května na okruhu Circuit de Catalunya v Montmeló a jejím konáním se naplnilo sto let od jejího prvního závodu, který se konal v roce 1913.[1]
Tuvo lugar del 10 al 12 de mayo en el Circuit de Cataluña, en Montmeló y con su celebración se cumplieron cien años de su primera edición, disputada en 1913.[1]
Bylo to poprvé v této sezóně, kdy Giedo van der Garde překonal v kvalifikaci svého týmového kolegu a oba Marussias, což bylo jeho nejlepší umístění v F1.
Es la primera vez en esta temporada que Giedo van der Garde supera en clasificación a su compañero de equipo y a los dos Marussia, en lo que es su mejor clasificación en la F1.
Poprvé v této sezóně dva Williamsové v 1. kvalifikaci spadli.
Es la primera vez en esta temporada que los dos Williams caen en la Q1.
Pat Fry nebyl přítomen kvůli apendicitidě slepého střeva a ztratil závod poté, co musel na operaci.
Pat Fry no estuvo presente a consecuencia de una apendicitis y se perdería también la carrera tras ser operado quirurgicamente.
Luca Cordero di Montezemolo byl přítomen ve stěnách Ferrari v průběhu klasifikace.
Luca Cordero di Montezemolo estuvo presente en los muros de Ferrari durante toda la clasificación.
Byla to třetí pole position v řadě pro Mercedes AMG F1 Team a druhá pro jeho pilota Nico Rosberga.
Es la tercera pole position consecutiva para Mercedes AMG F1 Team y la segunda para su piloto Nico Rosberg.
Felipe Massa a Esteban Gutierrez byli penalizováni ztrátou 3 pozic na startovním roštu za blokování Marka Webbera a Kima Räikkönena.[5] Poprvé od roku 2004 se stalo, že německý pilot áá pole position.
Felipe Massa y Esteban Gutiérrez fueron sancionados con la pérdida de 3 posiciones en parrilla por bloquear a Mark Webber y Kimi Räikkönen respectivamente.[5] Primera vez desde 2004 que un piloto alemán hace la pole aquí.
Při této příležitosti to byl Michael Schumacher.
En esa ocasión fue Michael Schumacher.
Sebastian Vettel nikdy pole position nevyhrál.
Sebastian Vettel nunca logró la pole position.