SugarBabe a SugarDaddy
Sugarbabe og sugardaddy
ToyBoy a SugarMama
Boytoy og sugarmama
Sugardating, čili „cukrové randění“ je vztah mezi mezi starší osobou - SugarDaddy (muž) nebo Sugarmama (žena) - a mladším partnerem - SugarBabe (žena) nebo Toyboy (muž).
Sugardating er et aldersmæssigt, erfaringsmæssigt og dermed ofte økonomisk ulige seksuelt forhold, hvor en ældre person, enten sugar dad (mand) eller sugar mama (kvinde), finder sammen med en yngre partner, enten sugar babe (kvinde) eller boy toy (mand).
Kromě věkového rozdílu je SugarDating charakteristický i tím, že ve vztahu takových dvou lidí je značná nerovnováha v jejich finančním zázemí a to je to, co je spojuje.
I tillæg til aldersforskellen i forholdet, er sugardating karakteriseret ved en betydelige diskrepans i parternes økonomiske formåen, og at denne forskel langt hen ad vejen er det, som binder forholdet sammen.
SugarBabe (nebo SugarBaby) je žena, která je ve vzájemně prospěšném vztahu se SugarDaddym, který ji obvykle hýčká. Úkoly pohlaví jsou ve vztahu mezi SugarDaddym a SugarBabe často staromódně.
En Sugarbabe (også kendt som Sugarbaby) er en kvinde, der er en del af et gensidigt fordelagtigt forhold med en Sugardaddy, hvor hun typisk vil blive forkælet af ham.[1] I forholdet mellem en SugarDaddy og en SugarBabe er kønsrollerne ofte karikerede og gammeldags.
Muž má ženu hýčkat, starat se o ni, být gentlemanem a osladit její život.
Manden står for at forkæle, forsørge og forsøde kvindens tilværelse.
ToyBoy (též BoyToy nebo SugarBoy) je muž, který je ve vzájemně prospěšném vztahu se SugarMamou.
Boytoy (også kendt som Sugarboy eller mandlig Sugarbabe) er en mand der indgår i et såkaldet sugardater-forhold, et gensidigt fordelagtigt forhold med en Sugarmama.
I takový vztah je založen na stejném principu jako vztah mezi SugarBabe a SugarDaddym, avšak úkoly mezi SugarMamou a ToyBoyom jsou obrácené, a tak je to žena, která muže hýčká dárky a zážitky.
Et sugardaterforhold består i sin oprindelige form af en Sugarbabe og Sugardaddy, hvor manden forkæler kvinden med gaver og oplevelser og kvinden til gengæld forkæler manden på et immaterielt plan. Dog er rollerne byttet om mellem Boytoy og Sugarmama, så det her er kvinden der forkæler manden med gaver og oplevelser.
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Der er få eller ingen kildehenvisninger i denne artikel.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Du kan hjælpe ved at angive kilder til de påstande som fremføres i artiklen.
Kasualismus je filozofický názor, že svět, jeho původ a vývoj jsou samy o sobě náhodné . [1]
Kasualisme er den filosofiske anskuelse at verden, dens opståen, og udvikling alene beror på tilfældigheder.[1]
Termín může být stopován zpátky do řeckého filozofa Epikuros ( 341 př.nl). Kr. - 270 f. Kr. ). [1] Je však třeba poznamenat, že mnoho původních děl, které se zabývají náhodou, bylo ztraceno a dnešní zdroje jsou založeny především na Diogenes Laertius (cca. 3. století e.).
Begrebet kan spores tilbage til den græske filosof Epikur (341 f.Kr.-270 f.Kr.).[2] Dog skal det bemærkes at mange af de originale værker, der omhandler kasualisme, er gået tabt og nutidens kilder baserer sig primært på Diogenes Laertius (ca. 3.
Kr. ) práce Život vynikajících filozofů, stejně jako přepisy a další vývoj, Lukrets (cca 99 f.) Kr. - cca. 55 f. Kr. ) a Cicero ( 3. ledna, 106 f.) Kr. - 7. prosince, 43 f. Kr. ).
Årh. e.Kr.) værk Fremragende filosoffers liv, samt afskrifter og videreudvikling, af Lukrets (ca. 99 f.Kr. – ca. 55 f.Kr.) og Cicero (3. januar 106 f.Kr. – 7. december 43 f.Kr.).[3]
Kasualismus předpokládá, že vesmír vznikl náhodou, to znamená, že ho nevytvořila všemocná bytost, a proto jsou přívrženci kasualismu obviňováni z toho, že jsou ateisté . Casualismus má některé ateistické rysy, ale žádný ze starověkých filozofů nepopřel existenci bohů.
Kasualismen antager at universet er opstået ved en tilfældighed, altså ikke skabt af et omnipotent væsen, og tilhængere af kasualismen er derfor ofte blevet beskyldt for at være ateister.
[1] Epicurean předpokládá, že bohové prostě zůstávají mimo „operaci“ vesmíru a vůbec nevnímají lidskou existenci. [2] [1] Filozofie je založena na pozorováních známých přírodních jevů, jako jsou mořské vlny a náhodné kapky dešťových kapek na Zemi. [3] Jako takový je náhodnost pojmem náhoda jako filozofie.
Kasualismen har en del ateistiske træk, men ingen af oldtidens filosoffer benægtede gudernes eksistens.[4] Epikur postulerer at guderne simpelthen holder sig udenfor "driften" af universet, og slet ikke opfatter menneskets eksistens.[2][4] Filosofien baserer sig på observationer af velkendte naturfænomener, såsom bølgerne på havet, og regndråbernes tilfældige fald mod jorden.[5] Kasualisme er som sådan begrebet tilfældighed som filosofi.
Alessandro Giardelli (narozený 5. října 2002 v Seriate ) je italský závodník, který je považován za jeden z největších motokárových talentů v Itálii [1] .
Alessandro Giardelli (født 5. oktober 2002 i Seriate) er en italiensk racerkører, der betragtes som et af de største kartingtalenter i Italien[1].
V roce 2015 vyhrál italský šampionát.
Han vandt det italienske mesterskab i 2015.
[2] V roce 2017, pouhých 14 let [3], se stal nejmladším jezdcem v historii motokár, který se účastnil mistrovství světa v nejdůležitější kategorii motokár, v kategorii KZ1.
[2] I 2017, bare 14 år gammel[3], blev han den yngste kører i karting-historien, der har deltaget i verdensmesterskaberne i den vigtigste kategori af karting, KZ1-kategorien.
Giardelliho bratr Luca je také závodním jezdcem.
Giardellis broder Luca er også racerkører.
[1] v roce 2013 otevřela rodina Giardelli stopy a nazval jej Lariomotorsport.
[26] i 2013 åbnede familien Giardelli et spor og kaldte det Laromotorsport.
[2]
[27]
Giardelli začal svou kariéru v roce 2012.
Giardelli startede sin karriere i 2012.
[1] Od té doby získal řadu národních i mezinárodních soutěží a cen.
[4] Siden da har han vundet adskillige nationale og internationale konkurrencer og priser.
[2] K výsledkům patří první místo na italských šampionátech, [3] třetí místo ve WSK Night Edition, [4] osmé místo [5] a páté místo v poháru mistrů WSK, [6], čtvrté místo ve finálovém poháru WSK, [7] první místo v roce Cup Itálie, [8] páté místo v mezinárodním Rok Cup international Final, [9] páté v trofeo Margutti, [10], druhé místo v trofeo delle industrie, [11] [12], první místo 500 km od Granja Viana, [13] [14], třetí v závodě mistrovství Evropy [15] a vítězství v závodě světového poháru.
[5] Resultaterne inkluderer førstepladsen i de italienske mesterskaber, [6] tredjepladsen i WSK Night Edition, [7] ottendepladsen [8] og femte plads i WSK Champions Cup,[9], fjerdepladsen i WSK Final Cup, [10] første pladsen i Rok Cup Italien,[11] femtepladsen i Rok Cup International Final, [12] femte i trofeo Margutti, [13], andenpladsen i trofeo delle industrie, [14] [15], førsteplads 500 mil fra Granja Viana, [16] [17], tredje i et europæisk mesterskabsløb[18] og sejr i et verdensmesterskabsløb.
[16] Soutěžil v oficiálním týmu CRG, [17] [18] [19] a Tony Kart [20], v současné době soutěží v oficiálním týmu Lariomotorsport.
[19] Han konkurrerede i det officielle CRG-Team, [20] [21] [22] og Tony Kart [23] konkurrerer i øjeblikket i det officielle Lario motorsport-team.
[21]
[24]
Giardelli se účastnil testů s formule Renault i formule 4.
Giardelli deltog i testerne med både Formel Renault og Formel 4.
[1]
[25]
Pevnost Trondenes se nachází na poloostrově Trondenes ve Vågsfjord fjordu na severu města Harstad v Norsku .
Trondenes Fort ligger på halvøen Trondenes i Vågsfjorden nord for Harstad, Norge.
Pevnost byla postavena Němci během 2.
Fortet blev anlagt af tyskerne under 2.
První světové války v roce 1943 jako součást Atlantického valu. Byla vybavena čtyřmi největšími pozemními děly na světě - ráže 40,6 cm.
Verdenskrig i 1943, som en del af atlanterhavsvolden og blev bestykket med fire af verdens største landbaserede kanoner – 40,6 cm i kaliber.
Jedna z baterií, nesoucí název Theo, spolu se stejným typem baterie Dietl, měla u ústí fjordu Vestfjorden, sloužit jako ochrana před případným nepřátelským vstupem do přístavu Narvik, a tím zabezpečit německý dovoz železné rudy z Kiruna ve Švédsku .
Kanonbatteriet, som fik navnet Batterie Theo, skulle sammen med det tilsvarende batteri med navnet Dietl ved adgangen til Vestfjorden, beskytte indsejlingerne til Narvik og dermed sikre den tyske import af jernmalm fra Kiruna i Sverige.
Děla se nazývala Adolfova děla.
Kanonerne er blevet kaldt Adolf kanoner.
Délka hlavně děla byla 20,3 metrů, standardní granát vážil 1030 kg s palebnou délkou 43 kilometrů, zatímco lehčí granát, vážící 600 kg, mohl dosáhnout cíle na vzdálenost 56 kilometrů.
Kanonløbets længde er 20,3 meter, en standard granat vejede 1.030 kg og gav en skudlængde på 43 kilometer, medens en lettere granat på 600 kg kunne nå et mål med en afstand på 56 kilometer.
Hlaveň kanónu váží 158 864 kilogramů a má životnost 250 - 300 výstřelů.
Kanonrøret vejer 158.864 kilo og har en levetid på 250 – 300 skud.
Bylo vyrobeno celkem 11 kanónů ráže 40,6 cm.
Der blev i alt fremstillet 11 kanonrør med kaliberet 40,6 cm.
Hlavně děl byly původně určeny k použití na bitevních lodích, které byly mezitím postaveny.
Rørene var oprindelig tænkt brugt på slagskibe, som man imidlertid opgav at bygge.
Hitler rozhodl, že pro dvě baterie v Norsku by mělo být použito 8 hlavní, zatímco poslední 3 by měly být součástí dělové baterie v Polsku (Battery Schleswig-Holstein).
Hitler bestemte, at 8 rør skulle bruges til de to batterier i Norge medens de sidste 3 rør skulle indgå i et kanonbatteri i Polen (Batterie Schleswig-Holstein).
Při přepravě do Norska došlo ke ztrátě jedné z dělových hlavní.
Under transporten til Norge gik et af rørene tabt.
Proto Batterie Dietl na Engeløya v obci Steigen disponovala pouze třemi děly.
Derfor fik Batterie Dietl på Engeløya i Steigen kommune kun tre kanoner.
Tři děla v Polsku byla později přesunuta k baterii na pobřeží Atlantiku ve Francii (Batterie Lindemann).
De 3 kanoner i Polen blev senere flyttet til et batteri på atlanterhavskysten i Frankrig (Batterie Lindemann).
Tyto dvě baterie v Norsku nebyly nikdy využity.
De to batterier i Norge kom aldrig i aktion.
Po 2. světové válce sloužily k norské obraně a v roce 1964 byly zcela vyřazeny z provozu.
De overgik efter 2. Verdenskrig til det norske forsvar og blev taget ud af aktiv tjeneste i 1964.
Čtyři děla v Pevnosti Trondenes se stále nacházejí na místě, zatímco děla na Engeløya byla zničena.
De fire kanoner ved Trondenesfortet er stadig placeret på fortet medens kanonerne på Engeløya er skrottet.
Jedno z děl v Trondenes s kanónem zvaným Barbara je využíváno jako muzejní exponát.
En af kanonstillingerne i Trondenes med kanonen kaldet Barbara, bruges i museumssammenhæng.
Jelikož Pevnost stále funguje jako základna norského velitelství pobřežního komanda, je volný přístup k pozici děla zakázán, prohlídky s průvodcem si lze nicméně rezervovat prostřednictvím turistické kanceláře v Harstadu. Na stavbě baterie Theo pracovali ruští váleční zajatci i nuceně nasazení dělníci z řady evropských zemí, včetně Čechoslováků.
Da Trondenesfortet stadig er operativt som base for det norske kystjægerkommando, er der ikke fri adgang til kanonstillingen, men guidede ture kan bestilles via turistbureauet i Harstad.
František Antonín z Ulfeldtu (německy Franz Anton Graf Ulfeldt, 12. července 1711, Barcelona - 7. ledna 1743 [1] [2], nebo 1741[3], České Budějovice) byl rakouský důstojník z hraběcího rodu Ulfeldtů. Život
Frantz Anton rigsgreve Ulfeldt (født 12. juli 1711 i Barcelona, død 7. januar 1743[1][2] (1741?)[3] i Budweis) var en østrigsk officer.
Narodil se jako syn Lea z Ulfeldtu a Anny Marie, rozené Sinzendorfové. Měl bratra Corfitze Antonína z Ulfeldtu.
Han var søn af Leo Ulfeldt og Anna Maria Ulfeldt, født Sinzendorf, og broder til Corfitz Anton Ulfeldt.
Frantšiek Antonín se stal císařským komorníkem a v roce 1736 členem tajné rady.[1] Vedle toho postupoval ve vojenských hodnostech: v roce 1740 je zmiňován jako vrchní vachmistr v jednotkách svého bratra na cestě do Konstantinopole, který byl rakouským velvyslancem v Osmanské říši.[1]
Ulfeldt blev kejserlig-kongelig kæmmerer og avancerede til gehejmeråd i 1736.[4] Samtidig havde han en militær karriere: I 1740 nævnes han som oberstvagtmester i sin broders følge på en rejse til Konstantinopel, hvor broderen var østrigsk ambassadør i Det Osmanniske Rige.[4]
Frantšiek Antonín se zúčastnil válek o rakouské dědictví a během tažení proti Bavorům do jižních Čech v listopadu 1741 zřejmě zemřel na infekci.[1] Jiné zdroje uvádějí, že byl zabit v roce 1743.
Ulfeldt deltog i Den Østrigske Arvefølgekrig, og under en kampagne mod invaderende tropper fra Bayern i Sydbøhmen i november 1741 døde han af sygdom.[1] Andre kilder siger dog, at han er død i 1743.