Bosanskohercegovačka dijaspora pojam je novijeg datuma iako je i prije 1990-ih postojao u okviru političke (Bošnjaci iz Bosne i Sandžaka u Turskoj početkom 20. stoljeća) i ekonomske migracije (posebno u zemlje zapadne Evrope tokom 1960-ih i 1970-ih).
Bosenská diaspora je novější termín, ačkoli existovala již před 90. let 20. století. Vznikl jako součást politické ( Bosňáci z Bosny a Sandžaku + Turecku na počátku 20. století) a ekonomické migrace (zejména do západoevropských zemí během 60. a 70. let).
U većoj mjeri bosanskohercegovačka dijaspora postoji kao društveni fenomen ili zasebna društvena grupa tek od početka 1990-ih, kad su velike grupe stanovništva Bosne i Hercegovine (Bošnjaci i dijelom bosanski Hrvati i Srbi) prognane iz matične zemlje od agresorskih vojski i paravojnih jedinica.
Bosenská diaspora jako sociální fenomén či samostatná sociální skupina do značné míry existuje až od počátku 90. let 20. století, kdy byly velké skupiny obyvatel Bosny a Hercegoviny (Bosňáci) vyhnáni ze své vlasti agresourskou armádou a polovojenskými jednotkami.
Migracijski ciljevi bosanskohercegovačke dijaspore bile su prvobitno zemlje u kojima su već postojale određene grupe građana iz Bosne i Hercegovine (Njemačka, Švicarska, Austrija), prijateljski naklonjene zemlje i zemlje s posebnim historijskim vezama s Bosnom i Hercegovinom (Turska, Italija, Mađarska, Češka) te tradicionalne emigrantske zemlje sjeverne Evrope (Norveška, Švedska, Danska, Holandija).
Migračními cíli bosenské diaspory byly původně země, kde již existovaly určité skupiny občanů z Bosny a Hercegoviny ( Německo, Švýcarsko, Rakousko ), spřátelené země a země se zvláštními historickými vazbami na Bosnu a Hercegovinu ( Turecko, Itálie, Maďarsko, Česká republika a tradiční emigrantské země severní Evropy ( Norsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko ).
Zbog pogoršanja ekonomske situacije u zemlji dio stanovnika Bosne i Hercegovine odlučuje se tokom druge polovine 1990-ih napustiti zemlju u pravcu zemalja "Novog svijeta": Sjedinjenih Američkih Država, Kanade, Australije i Novog Zelanda.
V důsledku zhoršující se ekonomické situace v zemi se část obyvatel Bosny a Hercegoviny v druhé polovině 90. let rozhodla opustit zemi směrem do zemí „Nového světa“ : USA, Kanady, Austrálie a Nový Zéland .
Sličan potez preduzima i dio bosanskohercegovačkih iseljenika u Njemačkoj, koji zbog neriješenog boravišnog statusa nije mogao ostati u zemlji, a svoju perspektivu ne vidi u povratku u domovinu.
Podobný krok dělá část bosenských emigrantů v Německu, kteří kvůli nevyřešenému pobytovému statusu nemohli v zemi zůstat a nevidí perspektivu v návratu do vlasti . Hrubé odhady uvádějí 1,5 až dva miliony Bosňanů mimo svou domovskou zemi.
Grube procjene govore re o 1,5 do dva miliona Bosanaca izvan matične zemlje.
Značný dopad na navýšení čísel má na svědomí cílené bombardování a ničení rodinných domu, a bytových jednotek Srbskou armádou během občanské války.
zamak zamak, detalj
Hrad Hrad
Vanjski linkovi
Externí odkazy
Vinica (njemački: Weinitz) je naseljeno mjesto u sastavu općine Črnomelj, regija Jugoistočna Slovenija, Slovenija.
Vinica je vesnice na levém břehu řeky Kupy v občině Črnomelj v oblasti Bílá krajina v Jihovýchodním slovinském regionu ve Slovinsku, na hranici s Chorvatskem.[1][2] Oblast je součástí tradičního regionu Dolní Kraňsko (Vindická marka) a nyní je zahrnuta do statistického regionu Jihovýchodní Slovinsko.[1]
Historija
Historie a vývoj
Do teritorijalne reorganizacije u Sloveniji nalazila se u sastavu stare općine Črnomelj.
Místní farní kostel je zasvěcen Svatému kříži (viz Povýšení svatého Kříže) a patří do římskokatolické diecéze Novo Mesto. Byl postaven na počátku 16. století, ale za svou současnou barokní podobu vděčí velké přestavbě v první polovině 18. století.[1] Vinica je rodištěm slovinského básníka, překladatele a dramatika Otona Župančiče. Dům, ve kterém se v roce 1878 narodil, vyhořel při požáru v roce 1888, ale v roce 1951 bylo v budově, která jej nahradila, zřízeno malé muzeum tohoto slovinského básníka.
Na popisu stanovništva 2011. godine, Vinica je imala 241 stanovnika.
Při sčítání v roce 2011 měla Vinica 241 obyvatel.
Broj stanovnika po popisima[1] 1991 2002 2011 224 210 241
Obyvatelstvo podle sčítání[…] 1991 2002 2011 224 210 241
Napomena: U 2017. izvršena je manja razmjena teritorija između naselja Podklanec i Vinica.
Poznámka: V roce 2017 proběhla malá výměna území mezi osadami Podklanec a Vinica.
Srednjovjekovni univerzitet u Draču (albanski: Universiteti Mesjetar i Durrёsit, engleski: University of Dyrrachium, latinski: Universitas Studiorum Dyrrhachium)[1][2] bila je visokoobrazovna institucija teološkog karaktera (Studium generale) koja se nalazila u grad Drač (Durrës) (Dyrrhachium), u Albaniji, tada srednjovjekovno kraljevstvo Albanije.[3] Univerzitet je osnovan oko 1380 godine.
Dračská univerzita Středověká Dračská univerzita (albánsky Universiteti Mesjetar i Durrёsit, latinsky Universitas Studiorum Dyrrhachium, bosensky Srednjovjekovni univerzitet u Draču) [1] [2] byla vyšší vzdělávací instituce teologického charakteru (studium generale) založena kolem roku 1380 ve městě Drač (latinsky Dyrrhachium) v dnešní Albánii, tehdy Albánském království. [3]
Srednjovjekovni univerzitet u Draču otvoren je 80-ih godina 14. vijeka. Smatra se prvim srednjovjekovnim univerzitetom na Balkanu i jednim od prvih univerziteta u Evropi kada se zna da je čak i prvi njemački univerzitet otvoren je u Beču 1365. godine, zatim u Heidelbergu 1385, u Kölnu 1388, u Erfurtu 1392. godine i tako dalje.
Středověká univerzita v Drači byla otevřena v 80. letech 14. století a je považována za první středověkou univerzitu na Balkáně a jednu z prvních univerzit v Evropě.
Srednjovjekovni univerzitet u Draču su osnovali i rukovodili s`njim, vlasti dominikanskog reda grada Drača.
Středověká univerzita v Drači byla založena a spravována řádem dominikánů.
Kada je osnovan, imalo je devet magistara i 100 studenata. Drač je bio visokoškolski centar ne samo za Albaniju, već i za Bosnu, Dalmaciju i Mađarsku.
V době svého založení měla devět mistrů a 100 studentů a Drač se stal střediskem vysokoškolského vzdělání nejen pro Albánii, ale také pro Bosnu, Dalmácii a Uhersko.
Predavanja su održana u palati Dominikanske skupštine grada Drača.
Přednášky se konaly v paláci dominikánského řádu města Drač.
Na ovom univerzitetu promovisani su mnogi doktori nauke i teolozi koji su poslije radili kao sveštenici ne samo na albanskim zemljama već i po Bosni, Dalmaciji, Italiji itd. i to po gradovima kao što su bili: Ragusa, Split, Zadar, Trau, Rim, Venecija, Padova, Brescia, Firenca, Ankona itd.
Na univerzitě promovalo mnoho doktorů věd a teologů, kteří později působili jako kněží nejen v albánských zemích, ale také v Bosně, Dalmácii, Itálii atd., např. ve městech Dubrovník, Split, Zadar, Trogir, Řím, Benátky, Padova, Brescia, Florencie, Ancona ad.
Jedna od najpoznatijih ličnosti koja je izašala sa vrata ovog univerziteta bio je Ivan iz Drača, (albanski: Gjon Durrsaku, engleski: John of Dyrrachium), koji je 14. juna 1396. imenovan za rektora srednjovjekovnog univerziteta u Zadru (Universitas Jadertina).[1][5]
Jedním z nejznámějších absolventů univerzity byl Jan Dračský (albánsky Gjon Durrsaku), který byl 14. června 1396 jmenován rektorem univerzity v Zadaru (Universitas Jadertina). [1] [2]
Aktivnost ovog univerziteta prekinuta je 1501. godine, kada je osmanlijska armija napala Drač, koja uništava i ovu instituciju srednjovjekovnog visokog obrazovanja.[4][6]
Činnost Dračské univerzity byla přerušena v roce 1501, kdy osmanská armáda zaútočila na Drač. [1] [2]
Također pogledajte
Související články
Drač Ivan iz Drača
Drač Jan z Drače
Reference
Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Srednjovjekovni univerzitet u Draču na bosenské Wikipedii.
Radost Satane/Radost Sotone ili Joy of Satan (JoS)[1] je web stranica i zapadna ezoterična okultna organizacija koju je 2002. osnovala Maxine Dietrich (Andrea Maxine-Dietrich).[2] Radost Satane zagovara "duhovni satanizam" ili "teistički satanizam", ideologiju koja predstavlja jedinstvenu sintezu teističkog satanizma, nacizma, gnostičkog paganizma, zapadnog ezoterizma, teorija zavjere o NLO-ima i vanzemaljskih vjerovanja sličnih onima koje su popularizirali Zecharia Sitchin i David Icke.[3]
Satanova Radost nebo Joy of Satan (JoS) [1] je webová stránka a západní esoterická okultní organizace založená v roce 2002 Maxine Dietrich (Andrea Maxine-Dietrich). [2] Joy of Satan obhajuje „duchovní satanismus“ nebo „teistický satanismus“, ideologii, která představuje jedinečnou syntézu teistického satanismu, nacismu, gnostického pohanství, západního esoterismu, konspiračních teorií o UFO a mimozemských vír podobných těm, které popularizovali Zecharia Sitchin a David Icke. [3]
Članovi vjeruju da je Satana "pravi otac i Bog stvoritelj čovječanstva", čija je želja bila da se njegove kreacije i čovječanstvo uzdignu kroz znanje i razumijevanje.[4] Oni vjeruju da je judeo-kršćanski bog, i islamski također, zapravo zli neprijatelj čovječanstva koji radi sa Jevrejima.
Členové věří, že Satan je „pravý otec a Bůh stvořitele lidstva“, jehož touhou bylo, aby jeho výtvory a lidstvo byly povzneseny prostřednictvím znalostí a porozumění. [1] Věří, že židovsko-křesťanský bůh a islámský také je ve skutečnosti zlým nepřítelem lidstva spolupracujícího s Židy.
Na prostorima bivše Jugoslavije je godinama Radost Satane djelovala pod različitim imenima, poput "Temple of Pride" (Hram Ponosa)[5] i "Crni Plamen".[6]
Jednou ze zahraničních sekcí Radosti Satanovy je i sekce česká.[1]
↑ Petersen, Jasper (2011). Between Darwin and the Devil: Modern Satanism as Discourse, Milieu, and Self.
↑ [s.l.]: [s.n.] ↑ [s.l.]: [s.n.]
Norwegian University of Science and Technology. str. 218–219, 144–146. ↑ Asprem, Granhom, Egil, Kennet (142, 144—146). Contemporary Esotericism. Routledge.
ISBN 978-1908049322. ↑ Dostupné online. ↑ [s.l.]: [s.n.] ↑ Satanova radost. satanovaradost.cz [online]. [cit. 2022-10-27].
Provjerite vrijednost datuma u parametru: |year= (pomoć) ↑ "Joy of Satan". ↑ McBride, Jaemes (2013). The Divine Province: Birthing New Earth. str. 84. ↑ "Sotonistička svećenica: u sotonizmu je sve besplatno – znanje, savjet, pomoć…". ↑ "SATANISTIČKA SEKTA AKTIVNA U SRBIJI: "Hrišćani, zavetujte se SATANI"! (VIDEO)". ↑ "Radost Satane - "srpsko-hrvatski sajt"".
Dostupné online. ↑