ZLATÉ OPOJENÍ
GULLÆÐIÐ
Toto je obnovení němého filmu "Zlaté Opojení".
Þögla myndin Gullæðið í endurgerð.
Hudba a popisné dialogy byly dodatečně přidány.
Myndin hefur verið aukin tónlist og samtölum.
Za zlaté horečky Aljaška se stala nadějí a snem, nelítostnou Sirénou dalekého Severu, lákajíce tisíce mužů do ledového náručí, do jejích dosud nikým nenavštívených krajů.
Í gullæðinu mikla dreymdi menn um Alaska, tálbeitu norðursins, sem dró þúsundir manna að ísilögðum og ókönnuðum svæðum.
Průsmyk Chilkoot byla poslední překážka v cestě za zbohatnutím.
Chilkoot-hálsinn var helsta hindrunin á leiðinni.
Muži zde čelili nesnesitelnému strádání a bídě.
Hálsinn olli ómældum hörmungum.
Mnozí padli vyčerpáním nebo zemřeli vysílením. Jiní ztratili odvahu a vrátili se. Jen ti nejodvážnější to dokázali.
Margir fórust, sumir féllu örmagna við vegkantinn, aðrir gáfust upp og snéru við en þeir fræknu héldu áfram.
Někde tady uprostřed ledového severu, hluboko v této zemi nikoho se objevil neohrožený osamělý zlatokopec.
Á norðurhjara veraldar, langt inni í öræfum, gekk einmana gullgrafari ótrauður.
Tento důl je majetkem Big Jima McKaye
...Stóri Jim McKay
A v této zemi nikoho byl ještě jeden osamělý zlatokopec.
Á svipuðum slóðum var annar einmana gullgrafari.
Náš Kryštof Kolumbus sešel vesele do neprozkoumaných pustin.
Af bjartsýni lagði Kólumbus okkar af stað niður á ókannaða auðnina.
Zastavil se, vykročil, zakopl a sklouzl.
Hann fetaði sig áfram, skrikaði og rann.
"Podívejme se, kde to jsme?"
"Sjáum til," hugsaði Litlikall.
"Abych věděl, kde jsem, musím tam nejdřív být."
"Áður en ég veit hvar ég er þarf ég að ná þangað."
Zde odpočívá Jim Sourdough, ztracený ve sněhu v pátek roku 1898
HÉR Á ÞESSUM BLETTI HVÍLIR JIM SOURDOUGH VILLTIST Í SNJÓ FÖSTUDAG EINN 1898
A v této ledové divočině sen se stal skutečností a osamělý výkřik se zvedl ke slavnostnímu nebi:
Í frosinni auðninni rættist draumur og einmana rödd hrópaði til himins:
"Heuréka, našel jsem zlatou horu!"
"Húrra! Ég fann það! Heilt gullfjall!"
Ale nebe se tomu zasmálo, rozhněvalo se a zahřmělo.
En náttúruöflin hlógu, öskruðu og þrumuðu.
V rozbouřené zemi nikoho se objevila bouda a v ní další samotář Black Larsen, učiněný darebák, na kterého byla vypsána odměna.
Í auðninni var afskekktur kofi og annar einstæðingur, Svarti Larson, ósvífinn ræningi og þorpari.
HLEDÁ SE
EFTIRLÝSTUR
A právě zde za strašné bouře se objevil náš človíček, aby tu našel útočiště a snad i teplo domova.
Inn úr gnauðandi storminum kom Litlikall að leita skjóls og, ef til vill, eilítillar gestrisni.
Posadil se, nechal odpočinout unavené kosti, když ledový vichr vnikl dírkou v prkně.
Hann settist og hvíldi lúin bein meðan ískaldir vindar ýlfruðu og blésu gegnum götin.
"Pojď sem!", říká Larsen.
"Komdu hingað," sagði Larson.
"Co tady děláš?"
"Hvað ertu að gera?"
"Jím, jak vidíte."
"Borða, auðvitað."
"Ven!"
"Út með þig."
"Tak honem!"
"Svona!"
"Tak honem!"
"Út með þig!"
Také Big Jim měl co dělat s větrem.
Vindurinn gerði Stóra Jim líka grikk.
Big Jim byl správný chlapík, který si vytrpěl své.
Stóri Jim var göfugur og hafði þjáðst.
Trpěl rád. Trpěl vším.
Hann elskaði að þjást, hann þjáðist yfir hverju sem var.
"Všichni ven!"
"Út með ykkur," sagði Larson,
"Vypadněte nebo vás prošpikuju olovem!"
"eða ég fylli ykkur báða af blýi."
"Vy jste mi pěknej páreček! Ven!"
"Svona, út með ykkur báða."
"Ven!"
"Út"
Tento druh povyku Jim už dál nesnesl.
Þvílíkan hávaða á Jim bágt með að þola.
"Zůstanu tady, rozuměl jsi?"
"Ég fer ekki fet, skilið?"
"Tady!"
"Ekki fet," sagði Stóri Jim.
"Ano, pane. Zůstane tady!", říká náš človíček.
"Já, hann fer ekki fet," sagði Litlikall.
"Rozumíte? Zůstaneme tady!"
"Skilurðu það, við förum ekki fet."
A zůstali tady celé dny a noci. Bouda sténala a úpěla.
Þeir fóru ei fet dögum saman og kofinn hristist og skalf.
Oba muži beze slov chodili stále dokola. Hlad jim ohlodával kosti.
Þeir gengu og sögðu ekki neitt og hungrið að þeim svarf.
"Musím jíst!", řval Big Jim.
"Ég verð að fá mat! ," hrópaði Stóri Jim.
"Musím jíst!"
"Ég verð að fá mat!"
"Co to jíš?", se ptá Black Larsen.
"Hvað ertu að borða? ," spurði Larson.
"Já? Nic."
"Ekkert," sagði Litlikall.
"Otevři pusu!"
"Opnaðu munninn!"
"Lžeš, ty jsi sněd svíčku!"
"Lygari, það er kertið þarna."
"Cože?", říká náš človíček.
"Þarna? ," sagði Litlikall.
"Jak odporné!"
"En viðurstyggilegt."